Ale mami ... (1)

25. květen 2009 | 10.29 | rubrika: Troška mých dní

Už jednou jsem se zmínila o lítosti nad handicapem. Ale protože Jan Amos Komenský dí Orbis pictus, přiblížím Vám to ještě víc, a možná tak, že to pochopíte víc.No, zkusme to.

Celou dobu, co znám svého tátu-od narození, evidentně- mi byla vštěpována věta " Nelituj se, nemáš proč." Poslechla jsem, jenže ten, kdo mi ji říkal, litoval mne permanentně. Ukázka- když jsem založila tento web, taťka na něj jednou narazil. Naštvalo ho to, ale ani ne tak kvůli tomu, že o sobě dávám vědět, ale kvůli tomu, že většina článků pojednává o ICP  a Vojtovce. Vrtalo mi hlavou, proč tomu tak je. A ségra mě k tomu přivedla.-

Táta ví, že život budu mít díky handicapu těžší, a proto ho to trápí.-Víc, než jeho čtrnáctiletou diparetickou dceru, která se zatím každého držela za ruku a  až teď, v posledních měsících, ji to začalo dopalovat. Moc mě mrzí, že je mu líto někoho kvůli skutečnosti, kterou nezmění. Nechci, aby mu mně bylo líto, už jen proto, že já sama jsem se s postižením smířila a nechci, aby ten, kdo mne k tomu vedl, si se mnou prohodil roli.

Moc ráda bych za ním přišla, přistihnuvše ho u lítosti, objala ho a řekla mu: " Ale tati, vždyť mně to nevadí, a co mě nezabije, to mě posílí." Ale neumím to. Táta svou lítost skrývá, protože ví, že ji nepotřebuju. A já za ním nepůjdu a nebudu se snažit to z něj vydolovat, zvlášť, když člověku, kterému by se to říkalo mnohem líp, bych to pověděla stejně. Nemůžu za tátou přijít a říct mu: " Ale tati.."

A stejně tak nemůžu přijít a říct : " Ale mami.."

Mnohdy se rodiče trápí více než děti, protože vidí do budoucna,a snaží se nám upravit cestičku životem, jak to jen jde. Vím, proč to dělají, a vím, že slzy a lítost, které je občas díky nám postihnou, jsou z lásky, protože tuší, že..že my musíme být silnější. A to je právě to  težké, když nám Bůh dal do vínku kromě banálních věcí také postižení.Být silný.To je to. Naši rodiče vidí, že krajinka, kterou si budeme v příštích letech života prohlížet, bude sice možná hezká, a jak hezká bude, tak hrbolatý bude terén. A čím víc bude hrbolatý, tím lepší budeme potřebovat boty. Tím lépe budeme muset být připraveni  na opravdový život a na překážky, které- jakožto handicapovaní-budeme muset překonávat.
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85436-ale-mami-1-dil.htm

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Zaostřeno na problém

11. květen 2009 | 12.04 | rubrika: Nejen Vojtova metoda

Když jsme v Chlumu, občas si Vojtu dobíráme.To proto, že děti při cvičení pláčou, a my máme strach a legraci z toho, že by to mohl někdo nezasvěcený slyšet, čímžto pádem by si mohl některé věci vyložit špatně. Zjistili jsme ale zajímavou věc- děti při rehabilitaci brečí jen někdy, není to obligátní. V jakých situacích slzí? Mám tady pár důvodů, které jsem-za ty 4 roky-v Chlumu pochytila- emotikoni

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 23x