Jak jsem na tom teď?

10. srpen 2010 | 18.22 | rubrika: Troška mých dní

Doplním rest a zároveň zodpovím nadlouho otázku, jak na tom jsem teď ....

Máme za sebou Chlum. Balzám na duši i na tělo, a já můžu po týdnu tam klidně napsat, že se cítím dobře.

Momentálně není, na co bych si mohla stěžovat.

Hlava mě bolet přestala sama od sebe, možná dočasně, nevím - nicméně teď nebolí, a to je hlavní.

V září jdeme do Motola na neurologii, tak EEG snad vyvrátí možné záchvaty, o kterých mi paní doktorka psala.

Klenbu, kterou chtěl pan docent na ortopedii před cca rokem operovat, se v Chlumu podařilo celkem hezky rozcvičit, a to, co mě občas bolelo, teď už je v klidu.

Nejsem na tom nějak špatně, píšu, co jste chtěli vědět ...

..všechno je v normě, odpovídající standardu, a to je hlavní - snad to vydrží.

Oproti posledním měsícům školního roku je to jistě změna, a pozitivní.

Možná tím, že jsem víc v klidu, se i ta (h) hladina, kterou chtěl pan doktor korigovat pomocí léků, zmírnila, a tím pádem mi není zle, jak bývalo.

Co mě tedy čeká?

V září neurologie a EEG v Motole.

Současně s ní bychom měli nastartovat (konečně) Malvazinky a zpívání.

Co se lázní týče, ty se možná pozvolna vyřizovat budou, kdyby náhodou vojtovka nestačila - nicméně teď je po Chlumu, a my máme nový cvik, který až se táta naučí, bude držet skvěle všechno, jak má - věřím tomu.

Operace klenby se dočasně odkládá, a na ortopedii jdeme až za rok, pokud se můj stav nějak výrazně nezhorší (teď je v normě).

Lékařské zprávy mě v současné době vůbec nezajímají, když nemusí.

A co je v běhu?

No, zaprvé tříkolka, nad kterou všichni jásají, a mně tak umožní něco, co mě vždycky bavilo.

Za druhé se blíží (?) podzimní Handicamp.

Za třetí jásám.

Mám nejen z tohoto úžasný pocit, že se začíná vyjasňovat hned na několika frontách.

A svému pozemskému andělovi přeji hodně sil ...a doufám, že jím bude ještě dlouho .


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85410-jak-jsem-na-tom-ted.html


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85410-jak-jsem-na-tom-ted.html

žádné komentáře | přidat komentář

Dopis pro maminku

10. srpen 2010 | 11.21 | rubrika: Troška mých dní

Pro maminku z Chlumu, a kopíruju ho sem ... pište, ráda si přečtu odpovědi i od vás :o).

Ahoj Marcelko,

tady Ti posílám slíbenou knížku, časem snad bude i vytištěná, paní Klemová ji má.

Jen ještě než to začneš číst, bych chtěla dodat, co bych Ti řekla i potom:

Víš, já tu knížku psala v době, kdy jsem Marcele chtěla strašně moc dát něco sama za sebe přímo, i když se mnou necvičí třeba tak často a jen mě směruje - ale bylo mi líto, že všichni vojtovku berou jako rehabilitaci, kterou odcvičíš a konec. Já vím, nejsem třeba tolik inteligentní a znalá a ... jako třeba paní Čermáková, která o tom taky krásně píše, ale potřebovala jsem si tehdy tak trochu udělat pořádek v hlavě - tak proto se občas v tom psaní opakuju, docházím k jinému závěru. Tohle, co jsem napsala, je poprvé a naposledy, leda že bych za sebou měla tolik zkušeností, co paní Klemová - teprve pak bych mohla vzít pero, papír, a mohla bych říct - napíšu knížku o vojtovce, jak to je.

Protože tohle to není.

Já napsala psaní o vojtovce a věcech kolem, jak já je vnímám a jaké mi připadají, a nepsala jsem to pro lidi o vojtovce, ale pro vojtovku za sebe, protože mi nešlo, a dosud mi to nejde, zavřít dveře cvičebny a myslet o tom všem jako jen o cvičení. Možná Ti to, a i někomu dalšímu, to, co píšu, přijde trochu egoistické, vynášející, prezentativní ... věz, že ne. Mám ráda Marcelu, a Vojtu jsem neznala, přesto však ani na něho nemůžu vůbec nehledět. Jenomže narozdíl ode mě Marcela je nesmírně skromná, tvrdí o sobě, že není lékař ale člověk ... a to je něco, k čemu možná já dojdu až někdy jindy.

Teď už bych tohle nenapsala, mám v hlavě jiné starosti a věci k přemýšlení. Nenapsala bych to jinak - nepsala bych to vůbec. Jenže možná, kdo ví? Rozhodně nejsem Spisovatel s velkým S, nejsem terapeut, nejsem stálý pacient, jsem to já, ještě malá, ale ráda se k vojtovce v psaní vrátím, když bude jak a proč.

Otázku, jde - li se vyhnout přemýšlení a pitvání toho, co už tu bude navždycky, zodpovídám tím, že to neřeším. Teď mám v hlavě hezky čisto, a až bude někdy zas plná myšlenek, vypíšu se na webu. Mám teď radost, držím pěsti Simonce ( www.simonkatekelova.estranky.sk ), těším se na další Chlum, a pro tuhle chvíli neřeším, jestli mám nohy tak nebo tak, jestli to bolí nebo nebolí, jestli se to dá nebo nedá ... k tomu si dojde každý sám, a proto já jsem už dlouho nepsala, protože jsem neměla o čem, co by se dalo ...myslím, že je to tak dobře, a nevím, jestli mi rozumíš ...snad ano :o).


papa,
Peťa
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85454-dopis-pro-maminku.html

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)