Čtvrtka Shlukem, spolu navždy - naprášeno

11. květen 2014 | 17.42 |

Jak jste si možná všimli, má ode dneška tato rubrika nové jméno. A ne náhodou. Poslední dobou mám pocit, jako by za mě všem odpovídala, všechno psala a všechno dělala ta čtvrtka mozku, kterou nemám - nebo spíš mám a jako bych neměla. Je - li v našem nervovém systému integrován bar,  Čtvrtka chlastá první ligu a úctyhodně se fláká.

Já, jakožto člověk, navíc student, se pohoršlivě flákám taky. Nebo spíš flákala jsem se, takže to, jak teď šílím, bych raději nerozváděla. Co však rozvést musím, je včerejší, v dějinách mých duševních pochodů zcela vyjímečný, vnitřní monolog, který ten shluk buněk, který klame a staví mě tak do domnělé pozice normálního člověka, vedl se Čtvrtkou. Ta se zrovna vrátila z hospody, kde si bezesporu dala pořádnou skotskou.

Shluk: "Páchneš za sto honů. Měla by ses nad sebou zamyslet."
Čtvrtka: "Z tebe čpí ta úpěnlivá práce. Měl bys chlastat jako já."
Shluk: "To víš, a holka by nevyšla školu, neměla by radost ze života. Třeba by ani nežila."
Čtvrtka: "A komu by to vadilo? Musela jsem ji přece trochu popohnat, aby to stálo zato."
Shluk: "To jsem viděl, jak jsi ji popohnala. Šestnáct let chodila ..."
Čtvrtka: "Jako připochcaná, jen to řekni."
Shluk: "Zapšklá babo! Neznáš cenu lidský duše!"
Čtvrtka: "Běž s nějakou duševní cenou do prdele."

Jinak a stručně, nebylo mi včera zrovna hej.

Shluk: "Hele, co kdybychom spolu začali třeba spolup..."
Čtvrtka: "Nasrat."
Shluk: "Už jsme to jednou..."
Čtvrtka: "Hovno. Stálo to za hovno. Já nebudu dělat nic, pamatuj si to."
Shluk: "Aťsi, stejně holku nedám. Makat bude a vytříská se z toho, dobrou školu vystuduje a nohy udrží tak dobrý, jako má. Ještě lepší. I bez tvojí pomoci."
Čtvrtka (hodí nohy v síťovaných punčochách a botách na podpatku na stůl): "Možná. Ale blbě jí stejně bude, čas od času. Tak jako mně po tý skotský. Dej sem kejbl, páže!"
Shluk: "Nedovolím, abys to děvče zničila svým alkoholismem! Na tu veselost, radost, touhu něco dokázat, která v ní je, zvracet nebudeš!"
Čtvrtka: "Nebudu! Vidíš to? Stejně brečí, brečí jako zjednaná! Ví, že mě nikdo nevyžene a že na moje vyseděný hnízdečko žádná jiná prdel nepřijde!"

I kdyby přišla, nepasovala by tam. Jsou věci, které nezměním, kdybych se na hlavu stavěla. Ale toho špatného je i bez křičení do světa dost a já jsem včera měla tisíckrát nutkání někam svoje stesky vypsat, než jsem se rozvzpomněla na hru, kterou jsem si sama se sebou hrála jako malá - na tu Hodnou a na tu Zlou. Na tu dobrou nohu, na tu špatnou, na to, co neumím, ale na to, co svedu, dokážu a můžu. Roky navíc tíži neuberou, z ramen ji sejme jen tvrdá práce. Další křížek si zpětně s bolestí neporadí, ale sám čas nosí tolik příležitostí k úsměvům!

Natož pak ten, který nakonec ukáže, že i původně neléčitelný stav se přece jen dá změnit.

Shluk (otře si slzy): "Ale já tě mám stejně rád! Miluju tě! Chci s tebou žít, nehádat se, chápeš, přece nám to bylo souzený!"
Čtvrtka (soucitně, popotahujíc si cudně kombiné): "Hochu, já jsem stará vyšlapaná štětka. Já už nemám sílu jít cestu života s tebou. Nech mě tady, tady v rohu, syfilida, vidíš? Až budu mít zase amok, vraž mi jednu do držky. Jinak dělej, jak myslíš. Držím ti palce. Seš borec."

I deprese se odporoučela kamsi do dálav. Snad díky času, který léčí, snad díky Styronovi, který dal námět dnešnímu článku. A taky díky Vám. Kéž máte sílu žít z toho, co je dobré!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře