A jaký by to bylo jako takový to normální

27. listopad 2014 | 20.19 | rubrika: Troška mých dní

Karma boss, co tomu Tam Nahoře šéfuje, si pro účel šrafování mého života zakoupil krutě hustou sadu takovejch těch lihovejch fixů - půlku těch, co neskutečně páchnou, polovic těch voňavých, po nichž prahnou holčičky.

komentáře (4) | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 63x

První dvě zásadní výhody života mimo domov

26. listopad 2014 | 21.31 | rubrika: Troška mých dní

1. Dělba práce člověku umožňuje poslat z křivonohosti vyplývající sebenedůvěru do prdele. Protože pocházím z rodu žen velmi obratných, kterým u plotny a s metlou či kosou v ruce líčko zčervená a radost na ně pohledět, devatenáct let svého života jsem vlivem muskulární dysbalance trpěla vždycky, měl - li mě někdo z rodiny spatřit pracující. Urputně obratná sestra se ke mně pravidelně vrhala se samaritánským výrazem říkajícím "myslím, že by se ti to líp drželo takhle", načež jsem pravidelně v duchu odpálila, že se mi nedrží dobře nikdy nic a kdy se propíchnu špulkou do uší, je jen otázka času. A držela jsem, dokud lekce neskončila.
Po nějaké době nastoupil prozměnu milovaný otec a jal se mi sdělit, že jsem nemehlo a tu pracku mi urazí, načež usoudil, že by situaci více než nepomohl, hluboce se proto nadechl a drže moje prsty ve svých rukou, vtloukal mi vzorec úchopu a dílčích úkonů domácích či sebeobslužných činností, dokud hrozilo, že se uškrtím nebo něco rozbiju. Snad proto se nejednou v mém lékařském posudku objevila slova: "Navzdory z patologického nálezu vyplývajícím predispozicím je pacientka nadmíru motoricky zdatná."

Nicméně jsem z hnízda vylétla stále plná děsu, jako by v jihomoravských smetácích tikala bomba a vztah se spolubydlící byl založen na míře malebnosti vytírání podlah. Hned první večer však byla na základě rumu s colou mlčky uzavřena dohoda absolutní tolerance. Pravidlo "praštěný jsme všichni, nic si z toho nedělej aneb uklízíme, nebudu se tu plavit na pramici" jest prvním zdejším artikulem. Maže tak veškeré obavy.

2. Pakliže se chci vyhnout mentální izolaci, je třeba chodit pěšky. "Tyvole, tady ale je křivejch nohou," pravil známý - občan vesnice potom, co zde strávil všehovšudy cca 2 hodiny. Měl pravdu, Brno není jen Mekka lékařská, nýbrž zejména diagnostická. Že si nechci pokazit šance na přijetí ke studiu fyzioterapie, nebudu blíže rozvádět svůj soukromý odhad, že je tu více lidí chodících o berlích hlavně proto, jak pozitivní účinky má na spazmus, jenž často nutí DMOčky sedět, víno a obecně všechen chlast. Nepotkávejte na každém desátém metru berle, když je tu vinárna, tam Starobrno.
A protože i na mně je to někdy jasně vidět, stala jsem se večer už několikrát obětí křivonohé části šalinou cestujících. Potom, co se ke mně pravidelně vrhala rudovlasá slečna o berlích s jásavým výkřikem "Jéé vy jste tu zas a ty nohy dovnitř, nóó, tyhle podzimní křeče znám!", usoudila jsem, že čeho je moc, toho je víc než dost, a od té doby chodím rizikové tratě po svých. Přesně do této komunity sosající zvrhlou energii z každého spazmu totiž nechci zapadnout :D

Hezký večer Vám přeje Vaše neempatická Pé.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (3x)

Naděje tisícé vteřiny - Eliška, 2.díl

22. listopad 2014 | 15.11 | rubrika: Příběhy druhých

"Tu však jsem náhle viděl,že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne,zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí,je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco,co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 1 (2x) | přečteno: 95x

Napříč lidmi

17. listopad 2014 | 14.35 | rubrika: Smysluplné životy

 Jsem vděčná.

A šťastná.

Za sebe, za druhé.

Nejednou je tím šťastným okamžikem takový, v němž se nedostává slov.

Nedostává se mi jich touto dobou dost - nedostává se mi jich tolik jako dřív.

havel

Snad proto, že se propadám do běžnosti.
Dávám si nenápadnou pauzu od tématu, na kterém tenhle blog vyrostl.

komentáře (2) | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 46x

Pozvánka do čtvrtého tisíce

17. listopad 2014 | 11.11 | rubrika: blog

www.facebook.com/groups/311780085672556/

Moc rádi všechny přivítáme

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Střípky naděje a Ríša

12. listopad 2014 | 13.40 | rubrika: Moje léčba v Egyptě

Běžně to nedělám, protože si v tom půlčtvrtém roce s léčbou u paní doktorky myslím, že pokud se mu dveře do Hurghady mají otevřít, najde si člověk sám svou cestu. Reference by neměly přesvědčovat, jsou tu, aby svědčily. Je na nás, jak s nimi naložíme.
Ale progres Ríši Makovce, který po třech letech vysadil poslední antiepileptikum a jeho komunikace neskutečně graduje, mi tak prosvětlil a rozradostnil poslední dny, že na něj nemůžu alespoň neupozornit.

www.dr-eva-therapy.sk/sk/j-vysledky-liecby/jindra-a-risa

Ať je Vám šťastně a v Naději, moji milí ...

P.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Kraniosakrální terapie II, I.-V.

12. listopad 2014 | 12.49 | rubrika: Nejen Vojtova metoda

O kraniosakrální terapii jsem tu psala už před čtyřmi měsíci, kdy jsem si ji poprvé měla možnost vyzkoušet - to byla terapeutkou navíc vojtařka, takže si sem tam zapojila i prvky z reflexní lokomoce. Od října se snažím co nejpravidelněji (jednou týdně) chodit na kranio i tady a našla jsem jednu moc příjemnou paní, která sice fyzioterapeut není, nicméně kranio to nic neubírá :)

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 56x

Aku 1-5

10. listopad 2014 | 09.58 | rubrika: Nejen Vojtova metoda

V somnabulním podvědomí zdravím ty ze zdejších milých čtenářů, kteří i nadále zůstali věrní krvavé sáze jehel a svalů na skřipci ;)

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 39x

Moji milovaní

6. listopad 2014 | 16.25 | rubrika: Smysluplné životy

Časosběrný dokument z roku 2008. Tři různě handicapované páry se stávají rodiči. Role to nikdy není jednoduchá. Co teprve, když žádný z rodičů nevidí nebo neslyší, když je maminka na vozíčku? A vnímají oni sami svůj handicap objektivně jako přítěž? Jak se staví k jiným postižením - dokážou si představit být v jejich kůži, nebo jsou stejně jako "zdraví" lidé rádi za svou vlastní situaci? A co jejich děti - jak handicap svých rodičů vnímají, čeho se máma s tátou bojí a pro jaké chvíle by si přáli být zcela zdraví?

www.ceskatelevize.cz/porady/10169743721-moji-milovani/20856226880

O tom všem vypráví snímek Moji milovaní ...

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Sbírka oblečení pro děti s DMO

4. listopad 2014 | 17.29 | rubrika: Vybráno z médií

Kdo máte doma "přeoblečkováno" ... www.facebook.com/pages/Kavárna-Mochomůrka-dětská-kavárna-s-hracím-centrem/191323547680513 ... kavárna Muchomůrka dětské oblečení ráda předá dětem s DMO

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)