"... no tak se obuj a choď" aneb díky za každý Den

9. únor 2010 | 11.17 |

Blondýnko maličká
ulízni lokny
v taxíku na zdraví
moje si lokni
tramvaje z Anděla
plujou za okny
do tmy
kabát dopni
polkni
a skousni ret

Blondýnko maličká
utři si pusu do fiží
přepudruj nos, hoď stíny na víčka
dej vale refýži
nepřijdou, belí halí
nepřijdou do Walhaly
ty co lhali
ty co spali
ty jak by smet!

Blondýnko maličká
životem víc neponesem
než to, co unesem
ne víc, než to co snesem
nečekej lepší dobu
nečekej, duši probuď
škrpály máš, no tak je obuj a choď!

Řeknu Vám, blondýnka vážně nejsem  , ačkoli jsem si to jako malá moc přála. A pak jsem přišla na to, že jsou věci, které si třeba ani nepřeju, nenapadne mě, že

bych si je měla přát - a stanou se, navzdory tomu, že nemám takovou, hm, sociální fantazii na to, abych po nich toužila, se ty věci stanou. A já si pak dodatečně,

později uvědomím, že právě snad díky těm věcem se mi všechno dělá líp, myslí líp, přemýšlí klidněji.

...Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Kdybychom všichni byli hodní, byla by to idealizace. Kdyby nikdo takový nebyl, bylo by černo a smutno. Lidé jsou

ale tak nějak "mix" - a mně se to líbí a těší mě to, přestože jsou i ti špatní lidé, a protože jsou ti milí, ohleduplní, taktní a moc příjemní. Ti mi pomáhají načerpat sílu a

uvědomit si, že sice nejsem blondýnka, ale že krom škrpálů mám taky sílu, tak proč ji nezaktivovat a nevrhnout se znovu do "boje"?

Děkuju vám ... Markétko, Míšo, Lucko a další. Hrozně velkou radost mi děláte- a hned se líp šlape.


"Já ti chci jen říct, že to bylo hodně nefér," přišla za mnou jedna moje spolužačka po tom, co se ve škole "zjevil" táta, chtíc vysvětlit studentstvu, proč jeho dcera chodí jinak a dotýkají se jí narážky. " Chci ti říct, že to bylo nefér a hnusný a hrozně moc tě obdivuju, jak to takhle dokážeš ..." tímhle mě naprosto vyvedla jedna M. z míry, ale moc mě to potěšilo. Byla to sice druhá poklona, ale zahřály obě. Ta první ještě víc, to jsme měli popisovat někoho ze třídy a ostatní pak hádali, kdo to je...

"...skvělá, a přestože k ní život nebyl zrovna fér, neskutečně silná..." ach, Markétko, kdybys tak věděla, žes mi tím pomohla, abych ještě chvíli zůstala

optimistou!

...A já se vám musím hrozně moc usmívat, jak ti lidé jsou někdy tak moc milí ... straaašně mě popohnala věta jedné slečny ze septimy (ví a děkuju), když mi napsala:

" ..díky moc!Otevíráš mi každým svým slůvkem oči!" ...kdyby takovýchto bylo víc, těch, co oči otvírají a těch, komu je otvírají, byl by ze mě nejšťastnější člověk na

světě, to mi věřte.

" je nádherné, co tu píšeš. jsitak neskutečně několik let napřed od svých vrstevníků, píšeš jako dospělá, rozumná a s životem smířená slečna. ano, všechno má svůj

pádný důvod, vše co se mělo stát, tak se stalo a co se má stát, to se stane. život je spravedlivý, a proto v životě nejsou jen hezké chvilky. za boj, který vedeme s životem

dostáváme odměny jako je láska, přátelství atd... nejdůležitější je být silná a nevzdávat to před bojem...život je krutý a nemilosrdný a až bude vidět, že jsme ho obelstili

a že si zasloužíme tu odměnu, tak povolí... "

Jů...jů...když mi není nejlíp, přečtu si tohle. Já Ti děkuju, M.!

Pravda,líp se pak šlape!

Takže, holky, díky moc ....
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře