Dopis pro maminku

10. srpen 2010 | 11.21 |

Pro maminku z Chlumu, a kopíruju ho sem ... pište, ráda si přečtu odpovědi i od vás :o).

Ahoj Marcelko,

tady Ti posílám slíbenou knížku, časem snad bude i vytištěná, paní Klemová ji má.

Jen ještě než to začneš číst, bych chtěla dodat, co bych Ti řekla i potom:

Víš, já tu knížku psala v době, kdy jsem Marcele chtěla strašně moc dát něco sama za sebe přímo, i když se mnou necvičí třeba tak často a jen mě směruje - ale bylo mi líto, že všichni vojtovku berou jako rehabilitaci, kterou odcvičíš a konec. Já vím, nejsem třeba tolik inteligentní a znalá a ... jako třeba paní Čermáková, která o tom taky krásně píše, ale potřebovala jsem si tehdy tak trochu udělat pořádek v hlavě - tak proto se občas v tom psaní opakuju, docházím k jinému závěru. Tohle, co jsem napsala, je poprvé a naposledy, leda že bych za sebou měla tolik zkušeností, co paní Klemová - teprve pak bych mohla vzít pero, papír, a mohla bych říct - napíšu knížku o vojtovce, jak to je.

Protože tohle to není.

Já napsala psaní o vojtovce a věcech kolem, jak já je vnímám a jaké mi připadají, a nepsala jsem to pro lidi o vojtovce, ale pro vojtovku za sebe, protože mi nešlo, a dosud mi to nejde, zavřít dveře cvičebny a myslet o tom všem jako jen o cvičení. Možná Ti to, a i někomu dalšímu, to, co píšu, přijde trochu egoistické, vynášející, prezentativní ... věz, že ne. Mám ráda Marcelu, a Vojtu jsem neznala, přesto však ani na něho nemůžu vůbec nehledět. Jenomže narozdíl ode mě Marcela je nesmírně skromná, tvrdí o sobě, že není lékař ale člověk ... a to je něco, k čemu možná já dojdu až někdy jindy.

Teď už bych tohle nenapsala, mám v hlavě jiné starosti a věci k přemýšlení. Nenapsala bych to jinak - nepsala bych to vůbec. Jenže možná, kdo ví? Rozhodně nejsem Spisovatel s velkým S, nejsem terapeut, nejsem stálý pacient, jsem to já, ještě malá, ale ráda se k vojtovce v psaní vrátím, když bude jak a proč.

Otázku, jde - li se vyhnout přemýšlení a pitvání toho, co už tu bude navždycky, zodpovídám tím, že to neřeším. Teď mám v hlavě hezky čisto, a až bude někdy zas plná myšlenek, vypíšu se na webu. Mám teď radost, držím pěsti Simonce ( www.simonkatekelova.estranky.sk ), těším se na další Chlum, a pro tuhle chvíli neřeším, jestli mám nohy tak nebo tak, jestli to bolí nebo nebolí, jestli se to dá nebo nedá ... k tomu si dojde každý sám, a proto já jsem už dlouho nepsala, protože jsem neměla o čem, co by se dalo ...myslím, že je to tak dobře, a nevím, jestli mi rozumíš ...snad ano :o).


papa,
Peťa
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85454-dopis-pro-maminku.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře