Tak, ako si želáš sa mať

31. prosinec 2009 | 11.37 |

Eva to napsala v komentářích ke svému a Paulínčinému příběhu na Žlababě. A já teď přeju vám, čtenářům, kteří se ozýváte, i těm ostatním, vlastně všem...

"Keby som sa mohol mať tak,ako si želám sa mať, nebol by to život," řekl jednou jistý člověk.

Jo, vždycky nemůžeme mít to, co chceme.

A já vám přeju, aby toho vysněného bylo co nejvíc, nechtěného nejmíň, pokud možno nic...

A děkuju.

Děkuju za dalších 365 dní, protože všechny měly své plusy a mínusy. Všechny byly dané, a co se má stát, stane se. Co se mělo stát, stalo se.

Poznala jsem význam slov "bolest", "láska" a "čas". Ne přesně tak, jak jsem si představovala, ale ano...naproti tomu jsem poznala i spoustu skvělejch lidí z řad čtenářů. Projevili se i jinde takoví, od kterých bych to nečekala.

Přeju vám všem...

...a dál už to znáte .

Konec je zároveň i začátek.

Můžu se mít tak, jak se chci mít.Bude stačit, když se naučím chtít až potom, to, co mám.

Mějte se, jak to jde nejlíp!

Tenhle rok byl smutnej, moc smutnej...ale taky krásnej, strašně krásnej....protože byl!

Děkuju.......mamince...tátovi...svým em-ká-géčkům...všem...

Nemůžu říct, že by to bylo jedině takový...jenom makový.

Díky...

...za to, že mi skvělý, přátelský a upřímný pan Csc.Doc.Mařík do zprávy jako předvánoční dárek napsal, jménem paní doktorky Zemkové, že mám velkou prdel...

....za to, že jsem měla možnost vidět, co to je, když to bolí....nejen fyzicky....

...za to, že jsem trávila minuty v křesle, zatímco náš milý "kolega Džejár" musel na židli...

...za to, že jsem se dozvěděla, kolik nemocí mi hrozí...protože až pak mi došlo, že ať už banální artróza nebo cokoli,vždycky je šance...

...za to, že jsem měla možnost si uvědomit, co všechno je samozřejmost....

...za to, jak mě naučil Mártys lyžovat, přestože plužit jsem neuměla a nebudu umět...

...za to, jak jsme s Teddym a Frodíkem zahřívali paní K.postel a kluci mě švihali do horký hlavy ocasama, protože pak přišla Jarmila a zažila jsem to nejprímovější cvíčo na světě...

...za to, že uplynul rok a já jsem ani jednou neměla vodu v koleni...

...za to, že mi bylo sděleno, jak dysharmonická jsem...jak velkou hlavu mám a v ní nic...

...za celou třistašedesát pětku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře