Koho Bůh miluje - Petře Havlíkové

28. srpen 2009 | 11.47 |

Nejsem věřící, ale myslím si, že vše se děje z příčiny a za účelem. Někteří by ten můj názor asi nepochopili a ani já sama nevím, z jakého důvodu se ve mně toto přesvědčení zakořenilo. Snad  proto, že spíš než v nadpřirozeno věřím realitě a takové té zvláštní logice, která už vlastně ani logikou není.

V Chlumu se vedou poměrně často náboženské diskuze týkající se třeba právě handicapu.Já se jich neúčastním, protože v době, kdy tyto mají svou hodinu, já povětšinou spím spánkem spravedlivých-a navíc si myslím, že bych se do toho dospělým snad ani neměla míchat. A i pro mne je to tak lepší, aspoň z toho potom nemám hlavu jako balon- dává mi hroznou práci se zbavit myšlenek a úvah a jediná účinná věc je vkládat je sem a diskutovat o nich s vámi, čtenáři. Tento blog je v podstatě moje Myslánka.  A tak ji použiji i teď ( doufám, že vás tohle téma neomrzí) a doufám, že se mi trošku podaří nahlédnout do světa věřícího člověka.

Paní Havlíková mi vyprávěla, o čem se bavili jednou večer v Chlumu 09. Bylo to téma, které se u mne objevuje snad tisíckrát. Proč handicapovaný je handicapovaný, proč není zdravý, to to nebylo. Šlo o to, jak si věřící vysvětlují osud. Nebudu jmenovat, ale jeden z nás řekl, že lidé, kteří věří v Boha-mluví z vlastní zkušenosti-, mají za to, že těm, které Bůh má obzvlášť rád, předsunuje těžké zkoušky. Klárčina maminka se na to dívala realisticky a ne filosoficky a ptala se sama sebe-a řešily jsme toto téma poměrně dlouho-, proč někdo, koho má Bůh rád, je na tom fyzicky i mentálně špatně...

Nevím, jak si to věřící vysvětlují, ale já si myslím své...

Problematika života s postižením je složitá a zároveň úsměvně jednoduchá...postižené děti jsou zkouškou pro své rodiče a samy sebe vnímají způsobem " jsem to já a budu takový,jaký jsem". Život JE těžký, ale v každém z nás je jistá síla.Kdybychom to nezvládli, nejsme takoví, jací jsme...

Myslím, že na postiženého člověka se můžete dívat dvěma různými způsoby: buďto tak, že je to chudák a ostatní s ním mají práci,anebo tak, že je vyvolený-děti si samy neuvědomují, co získaly. Ony to totiž nepotřebují. Vědomí toho, že je to vlastně krok dopředu,to všechno je zapotřebí těm, kteří se na to dívají negativně. Handicap z člověka dělá lepšího a umožňuje mu chápat, že i malé kroky jsou důležité.Je těžké se usmívat a stírat slzy spolu s beznadějí, když dlouho nejsou výsledky a jde to k horšímu. Jenže všechno skutečné beru já jako relativní, když to vypadá hrozně...

Moc Vám doporučuji přečíst si :

http://www.honziksana.estranky.cz/stranka/slovo-kukackam___

Nedokážu vám poradit, vám,kteří jste ještě na začátku, nebo máte jiný pohled. Každý jsme jiný a já vám jen moc přeju, abyste našli odpověď na všechny otázky.Člověku se potom uleví :)
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85460-koho-buh-miluje-petre-havlikove.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře