Orto orto ortopedie

6. listopad 2009 | 12.02 |

U pana Doc. Maříka jsou dvě střídající se sestry. Jedna je pomalá, ta druhá ještě pomalejší.

Když jsme v pondělí byli na oční kontrole, ihned po odchodu z čekárny jsem nekoordinovaně propadla hluboké extatické euforii, že už mám před sebou jen klidně bouřlivé dny plné školy. Nedošlo mi, že se tenkrát v červnu táta radoval z toho, jak hezky máme všechny kontroly v jednom týdnu, a tak jsem se dosti podivila, když mi ve středu sdělil, že jedeme na ortopedii.

Mělo by mi to být jedno-a taky bylo-, protože se vlastně -snad-nic nezhoršilo a na kontroly jsem už 11 let zvyklá neuvěřitelným způsobem. Stejně tak i na dlouhou čekací dobu před ordinací, tehdy totiž prostě přepnu do offline. Ani rentgen by mne tak nevyvedl z míry, kdyby nebylo hodin a holčičky, která neustále plakala-jmenovala se Adélka a vypadala jako já-chudinka-, měla ortézky a asi jí nebylo dobře, tak byla roztěkaná. Bylo mi jí líto a tak jsem, podle Patrikovy rady, byla příkadem snahy o zachování klidu.

Ve 13:00 jsme došly na rtg, kde mi udělali snímek levé ruky a zápěstí, o čemž jsem se později dověděla, že to slouží panu Maříkovi k tomu, aby zjistil, jaký mám kostní věk. Mrcha ruka, v ordinaci jako by zmírnila...a byla jako vyměněná, ani se netřásla.

Když jsme tedy vyšly z laboratoře, zkusily jsme se sestrou štěstí u´trochu dříve, pročež nám bylo tou dnešní, ještě pomalejší sestřičkou sděleno, že máme přijít až kolem půl třetí...poslechly jsme ji a odešly jsme do Second handu, který bychom byly vykoupily, kdyby nám pokladna přála, ale vzhledem k finanční krizi jsme se po většině věcí pouze koukaly, závidějíc tyčím, že na nich mohou viset takové krásné-a drahé-kusy oděvu.

Ve 14:30 jsme se opět zaklesly do lavic, pomalu usínaje.

Někdy kolem půl čtvrté vykoukla ze dveří sestra, divíc se, že jsme tam, a vzala nás dovnitř!Takhle rychle to, jak se vyjádřil po výslechu táta, ještě nešlo.

Měl tam zase nějaké doktorky, jež něsmírně bavilo mne měřit, vážit a ptát se na věci, o kterých bych, vzhledem ke své povaze, raději pomlčela. Stydlivka. Vzniklo z toho, že máme si zavolat paní Csc. Šnajdrové do Motola . Nic na tom, že je to genetické, nemění, že to něco prostě neodpovídá mému jinak vyspělému zdravotnímu stavu (kostní věk mám 15 let, takže dost vysoký, předbíhám). Nevím, co si pod tím pojmem mám tak úplně představit. Tuším, ale Mařík se prostě jen bojí, abych neměla poruchu hypofýzy, nebo co(.,no uvidíme, co z toho bude.) Mamka taky až v 16ti, ale chce mít jistotu.

A teď, z ortopedického hlediska:

Od června se to zase zlepšilo, líbí se, že dokážu vleže i ve stoje natáhnout plně pravou-horší!-nohu. Vzhledem k poloze při cvičení to podle mě není zázrak, ale když líbí,líbí! Flekční kontraktury už mám jen 5-10 stupňů, sice vůbec nevím, co to je, ale u tohohle platí "čím nižší,tím víc se Mařík pochvalnq usmívá". Doporučil pokračovat ve Vojtovce a trénovat extenzi ve stoje-ani neví, že už ji trénuju i za chůze,hahá.

A poslední, pro mne bezvadná věc: operace se nekoná!! Mám, jestli jsem ho dobře pochopila, do konce života pokoj, protože můj kostní růst je ukončen. Z hlediska spastického jsem uvolněná, také se mu to líbí.Musím to zavolat Marcele, aby věděla, že máme úspěch.

Ačkoli moje sestra DIZS spala, v ordinaci byla živá-jako já.

Jediné, co jsme dostaly, byl poukaz na ortopedické vložky-jako vždy, přičemž Mařík říkal, že se příčná klenba rapidně lepší-a je spokojen. Mám přijít za 4 měsíce...
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře