Jak jsem parézu položila na lopatky ;)

7. březen 2010 | 12.08 |

Normálně byste nevěřili, co se mi povedlo. Poslechla jsem se, zatnula zuby, rozhýbala ztuhlé šlachy. Výsledky jsou a pořád se zvětšují, jsou pořád intenzivnější. Vivat pevné vůli!

" Cvičíte ještě?" ptala se mě na patnáctileté prohlídce v úterý paní doktorka, zjevně ohromena mou zastavenou skoliózou.

" Ano, jistě," koukala jsem na ni asi trochu vyjeveně, ale koho jednou napadne, že necvičíme, ten se mýlí.

" Nějaké ireflexní...?"

" Pořád Vojtovku."

" Pořád Vojtovku?" udiveně si to zapsala do archu.

Mně Vojtovka pomáhá, protože bourá tu mrchu spasticitu a rovná mi páteř.

Zjistila jsem, že sed na kolenou funguje stejně jako
u novorozenců i u mě .A pomáhá mi udržovat si záda v ose, rovná mi chodidla a uvolňuje mě celkově. Tedy pořád Vojtovka. Přišla jsem na to, že Vojtovka je v terapii základ, ale ne všelék.

Bloumala jsem nad tím, co ještě pomůže....

... mám blokádu krční páteře, po půl roce jsme tedy opět nasadili první pozici a prsní zonu. Líp se mi dýchá, hlava přestává bolet. Vivat! aneb pryč s algifenem!

Natahujeme do extenze (ve stoje) achilovky, tak nějak po vzoru vojáků na cvičišti. Krásně to bolí a já po dvou letech denodenně při cvičení (i tohle je Vojtovka) slzím. Postupně se ale nohy samy natahují, jde to líp a už ne tak ztuha. Denně, po cvičení, ale i ráno, kdykoli si vzpomenu. Rekord byl zatím 12krát 2 minuty :o), každá noha zvlášť...

Konečně roztává sníh a já přemýšlím, co se sebou. Nějak jsem přes tu zimu u počítače zlenivěla ( a, ačkoli jsem si zlepšila češtinu, obrazovka tři hodiny denně mě deptá už bezmezně), tak plánuju. Ehm ehm... cvičit budeme, i když se mi nechce, všech těch 6 cviků. Krom toho, i když se mi nechce už nejen nechce ale sakra nechce, krom toho budu natahovat achilovky, aby se nohy rovnaly. Krom toho zvednu telefon a zavolám Honzovi, vedoucímu z Matahari, kam chodíme na lezení-musím se s ním domluvit, že půjdeme zase na skály- hurá! A aby byl pobyt na čerstvém vzduchu dokonale vyvážený, budu běhat. Co na tom, že se zadýchám- nejspíš si k tomu přidám nějaká dechová cvičení. To je moje jarní předsevzetí a začnu na něm dělat už dnes večer. Budu si trénovat výdrž, jen ať si hypotonický syndrom nemyslí, že mě dostane.Do vyčerpání!

Honzovi jsem ještě nevolala, ale běhám. Běhám, kašlu na hypotonii.

Nohy sice zpočátku kladly odpor, ale asi po třech dnech hodinové "atletiky" mě začaly poslouchat. Dokonce jdou od sebe.

Funguje to!

Vidím, že když běhám, šlachy se pak natahují líp - a naopak.

Celkově jsem uvolněnější a po roce jsem se zbavila pocitu, že mě má spazmus doslova v hrsti.

Juch! ;)
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře