Velkej krok zpátky ???

20. srpen 2009 | 12.18 |

3. dubna 2009, pozdě večer. Já ležím na stole jako nehybná hadrová panenka, táta zkouší zaktivovat externus abdominis, tj. šikmý sval břišní. Máme dva dny po konzultaci a on doufá, že si snad něco ještě zapamatoval. Dosvědčuji mu, že to dělá dobře, jenže...jaká to smůla? Rameno dělá to, co nemá, již zmíněná část svalstva jako by neexistovala vůbec a levá noha se místo stavění vytáčí napravo, což je pro ni přísně zakázané, ne-li jedovaté ovoce... Mě napadá, že by dneska měl být pátek a číslice datumu rovnou dvouciferná, s jedničkou před číslem původním... " Ne, to nejde," říká po chvíli táta a snaží se se koncentrovat. " Musím si tě poskládat ještě jednou, hlavně ne zbrkle.."

Skládá si mě, mumlá si, nesnaží se reakci vyvolávat rychle, nemění zonu hned, jak to nefunguje. Vzpomíná na Marcelu Klemovou, která říká " A čekat,čekat,čekej,nevyvolávej to rychle,chce to trpělivost.." - Vytrvale čeká, čeká 5 minut, 7 minut,7.48...a hele! Začíná se mi blbě dýchat, to je znamení pro mé tříměsíční plíce,že se něco děje.Levá noha se " odrotuje" hezky do stoje, totiž tak, jak jí to poloha dovolí.Jen ty záda pořád nejdou..." Tak sakra, co to s nima-NO KONEČNĚ!" ulevuje si otec. Zjišťuje to, co se paní Klemová snaží říct snad všem, a myslím, že u Tomáškovy hemiparézy to je podobné, i když máme třošku něco jinýho :-).

Marcela Klemová hodně věcí měni, protože ji vždycky napadne něco nového a okamžitě vymaže verdikt, který řekla před čtrnácti dny.-Ne přesně takhle, ale něco v tom smyslu.Za čím si ale stojí po celých těch 6 let, co ji znám, to je trpělivost a nikoli fyzická síla, ale správné vyprovokováné zony. Ví, že když to nejde den, nic se neděje-pokud to ovšem nemá vyloženě špatné reakce. Ví, že když má někdo něčeho dost, odmítá příště reagovat -a když má můj rozbouraný rozcvičený stereotyp od včerejška dost toho hroznýho cviku, zatvrzele odmítá spolupracovat-jako 3.4.09.

Nejsem terapeut, ale za ten rok, co se nám MK věnuje intenzivně, jsem pochopila, že když to nejde, svět se nezboří. Trvá minuty, než to začne fungovat.Trvá to dny, než si tu metodiku osvojíte.Trvá měsíce, než vidíte výrazný pokrok.A trvá roky, než přijdete na to, v čem to skutečně spočívá. Když jsem Toma viděla v Chlumu, tak jsem si říkala, jak je možný, že tu pravou ruku používá, když jede na tý motorce.A pak mi Marcela dala podpásovku, když si Tomáška po cvičení zavolala a řekla mu, ať nejdřív tu lžičku vezme levou a pak pravou.A on to udělal i pravou, jako kdyby s ní nic neměl- tak mi to v tu chvíli připadalo. To, že to jednou dokázal, to podle mě znamená, proč by to nemohl udělat příště? A to, že to teď nejde, určitě neznamená, že se to příště zase nepovede, nebo že se to zhorší. Marcela jednou říkala, že rodič nemůže nic zkazit.A Vojta říkal, že " matka intuitivně pracuje vždy správně a dítě od ní tuto léčbu přijímá."...

Přeju hodně trpělivosti,Kamilo! Taky jsem si myslela, že už nedám nikdy z rukou berle a teď...litovala jsem Fanču (!) že je na vozíku a ona se ke mně tenhle turnus rozběhla! Není to konec, když to nejde.Běžím, spadnu a když spadnu, zvednu se,Chvilku trvá, než se rozkoukám, potom běžím dál. A po chvíli mi ten běh přijde stejnej, jako před pádem.Ne-li lepší, protože se mi do nohou zase vrátil cit...tak tu chvilkovou depresi zažeň a buď usměvavá jako v Chlumu.

Tvoje Todleto :-))
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře