Ale JÁ to DOKÁŽU

30. září 2009 | 12.20 |

(Úvodem tohoto článku bych chtěla všem rodičům říct jednu, pro mne velmi důležitou, věc.Vždycky a na všechno potřebujeme základní kámen, na kterém můžeme stavět....Nějak tak jsem, přeneseně řečeno, nikdy neměla dojem, že bych se k něčemu musela odhodlávat. Vždycky, když jsem něco chtěla, jsem si za tím šla, pokud to záleželo na mně. Ale nestálo mne to nic.Cítím se permanentně sevřená, napnutá. To, že jsem si na ten pocit zvykla, se mi v budoucnu bude a v minulosti se mi to,ano, dost hodilo také. Jsem ve znamení Berana, možná tvrdohlavá...)

V pořadu Klíč se vyjádřila Katka, která říkala, jak moc handicapované lidi obdivuje. Cituji:  " Když je člověk vidí, tak si řekne, na co vlastně v tom svém životě nadává, protože oni mají optimismu, to je neuvěřitelný".

Ráda bych na její kompliment navázala. Já si nemyslím, že by člověk měl být pesimistický. To by speciálně pro handicapovaného člověka znamenalo uzavřít se do sebe a oddalovat se pomyslným dveřím do světa pozitivních věcí. Když jsem začala lézt na skály a stěnu, nikdy jsem si, jak už jsem řekla, nemyslela, že to nezvládnu.Neměla jsem na to žádný názor, protože jsem se podvědomě naučila čekat, až si ho budu mít právo a povinnost vytvořit..

Chtěla bych vám ukázat samu sebe v neutrálním světle.Povede se mi to? Doufám a zkouším. Koneckonců, mohu jen nahoru...dolů ne, přátelé !

" Kolem je spousta andělů, co nedovolí tvůj pád," zpívá  Aneta Langerová. Má pravdu. Nejde mi o to být dobrá. Chci zkoušet, protože vím, že když se něco nepovede, nikdo se na mne zlobit nebude.Jsem to přece já.

Když si řeknu, že to dokážu, nevěřím si, ale dám si úkol. A sama kvůli vlastnímu chtíči -a touze po hodnotě- ho splním. Vojtovka je toho vlastně jasným příkladem!A horolezení zrovna tak...

Když cítím bolest, ne, že bych ji nevnímala. Izoluji se od ní a když mne srazí na kolena, tak se zvednu,jako by se nic nestalo. Protože mě ta mrcha přece nedostane! A když si chci tu skálu vylézt, tak ji vylezu a nahoře potlačuji nutkání se rozesmát vyčerpáním. Nemohu říct,že bych byla vyčerpaná,ale šastná.Mohu říci, že jsem po cvičení vyčerpaná, ale odhodlaná extenzi udržovat a rotaci nedělat.Protože JÁ to DOKÁŽU.

Když vylezu na skálu, tak si řeknu:"Tak to už tu šestku vylezu taky!"Protože když už něco, tak to t잚í taky!A když první pozici, která moc nebolí, jen táhne, tak plazení, které bolí, protože se mi nervy rovnají a bouří zároveň, tak tu, tu taky!

A přesto nejsem samolibá.Nebo aspoň nechci, aby to tak vypadalo, protože jediné, co jsem, no, já jsem přece tvrdohlavá a ano, cílevědomá a ano, ano, diparetická holka s pevnou vůlí, protože já se na všechny spazmy vykašlu a půjdu si dělat, co chci!
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85479-ale-ja-to-dokazu-dil-9.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře