Paměť, loptu .. bylo hůř

6. květen 2011 | 12.45 |

A vypadá to, že nikdo z nás nechce, aby se to opakovalo.

Když jsem za drahým tatinem v polovině loňského srpna přišla s tím, že chci chodit rovně, i podíval se rodič soucitně na dítě zelené a křivé a pravil s vážnou tváří, že hodně čte. Tato informace sama o sobě se radí do informačních proudů často nevídaných, a tak se holka jako lusk (zelená a křvá) jala tatínkovi vysvětlit, že prognóza "moc toho neuděláme" je jí cizí.

Nakonec obě dvě území vyhlásila mír a soucit. Dcera za tatínkem chodí jenom v situacích na úrovni normy "potřebuju peníze" (vyjma situace dříve popsané, neboť nikdo jiný než prozatimní banka peníze nevlastní), kdežto milý ocino se zaměřil na zcela jinou stránku života svého dospívajícího mláděte. Tak třeba když mládě včera šlo udělat své zatrápené sarkatické duši ďábla poslední radost předčasně ukončeného školního roku a zašlo si do Hybernia pro lístek na Suzi Quatro, kteroužto situaci otci charakterizovalo slovy "jdu za paní, něco mi dá a pak zas odejdu", jal se milený taťulda velmi zajímat o to, jak je možné, že jsem byla s paní jenom pár minut a za hodinu jsem doma. Logické vyústění situace je dvojí. Buďto závěr, že tatínek žije v době lokomotiv první výroby a dvacetiminutová cesta do Prahy pro něj tak představuje severní točnu, anebo se mi snažil vynadat, že jsem nebyla na rande. Je totiž zajatcem představy, že se každou chvíli něco takového musí stát, a mně je ho líto, protože teď momentálně se nic takového nestane a neplánuje.

Jak tatínkova mysl, tak i moje emailová schránka přetéká něčím, co není schopna zpracovat. Krom spamů od Číňanů, jež mě rozčilují, protože je neumím přečíst a odepsat něco jadrného, se tam objevují avíza typu "už máš po termínu odevzdání seminárky". Když přejdu tohle, nakonec zůstává jenom sluníčkový mail od paní doktorky, ať si hlavně nezapomenu vzít to a to. Jdu tedy za ocinem a v naději, že mi pomůže se sháněním oněch důležitých věcí, mu říkám, že je nutně potřebujeme. Dostává se mi odpovědi:

"Takže tam jedem?"

Moje vědomí koncipuje příslušnou odpověď, ale než to stihne, zaútočí taťulda nožem u krku "budou čtyřky, nejedeš nikam". A tak zachovávám chladnou tvář i hlavu. Mohl by totiž stejně dobře říct: "Když se nebudeš učit, nechtěj po mně, abych ti pomáhal chodit líp." Je ale fakt, že v neděli zarezervujeme potřebné a již nebude vyhnutí.


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85490-pamet-flas-sh-ky-loptu-bylo-hur.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře