Volejte ochranku, krade se tu - DUŠEVNÍ DEBET

10. květen 2011 | 12.56 |

Jsem mírně hysterická. Ale jinak, jinak je to všechno moc fajn.

S vědomím, že hůř než Málková zítra test neabsolvuju, odpadla jsem naprosto vyčerpaně na svoje poměry celkem brzo včera do peřin silně věřící, Bohu blíž víc než kdy jindy. (Ano, jsem křesťan, protestant, ovšem vzhledem k nesdělitelným událostem dní a nocí poněkud rebelantský. Vivat ,femina bonna puella est.) Děj se, co děj.

Ráno taťulda, vědom si akutní situace a alarmu blížící se velké cesty, pojal úmysl zajít do banky a vyřešit mezinárodní vztahy tamějších zaměstnanců, pročež jsem přišla o hodinu češtiny. Vzhledem k tomu, jak moc poslední dobou používám vulgarismy, to možná bylo trochu kontraproduktivní, ale ať si tak si, tři body seznamu máme z krku. Řetězec personálu snažil se nám namluvit, že je ten seznam ještě o něco delší, takže nebýt duchapřítomnosti zákonného zástupce, nechala bych si vystavit designovou kartu, což by znamenalo dalších několik minut v zástupu jenom proto, abych mohla všem autoportrétem dokázat, že to já jsem předlohou veverky Ice Age 2 ( = stežejní otázka pro taťuldu - mají vůbec v Egyptě televizi?)

Rozveselená představou finiše projektu E 2011 šlapala jsem s rozhodným stereotypem po rozkopaném chodníku, když tu se Velký Muž probral z říše pohádkové a napadlo ho, jestli náhodou nepotřebujeme vízum. Moje sebevědomí kleslo hluboko do mínusu. Já vím, že mám ze zeměpisu trojku, vím, že Eža nepatří do Unie, ale takováhle ošklivá malér se mi ještě nestalo!

" Nooo ... asi nn.... nevim!"

Drahý ocino podíval se na mě zrakem muflona s patronou v míše a nekompromisně pravil, že by rád strávil dva týdny jenom v Hurghadě, nikoli dalších pár let ve vězení - na úplatky, jak známo, peníze nemáme. Chtěla jsem navrhnout, že si na ně pořídíme zvláštní účet, po kterémžto návrhu opustil otec přepravný prostor,a zanechav mě v autě, šel sobě koupit do tajemného obchodu tyč, provaz a židli.

Nakonec to ale, a Bože díky Ti, všechno dopadlo tak nějak ... dobře.

Vízum nám vydají buď tady anebo v Káhiře - patrně soucítí s uprchlíky, ale ještě se jim nestalo, a stane se jim to až teď, že by s sebou uprchlík tahal dozorce a ještě se o něj staral. Pak, kde je exotika.

Paní profesorka Darthie, vědoma si toho, že je třeba mě usměrnit, abych se konečně věnovala věcem životně důležitým a netrávila čas bohulibým surfováním po internetu za účelem srovnat sobě tělo křivé, přivítala nás po týdnu absence testem z planimetrie, aby nám oznámila, že tu týden nebude a až se vrátí, všechny nechá s klidem propadnout. Od čtvrtka začíná, po dnešní domluvě, záchranný plán Boshena, takže mi prosím někdo devátýho června připomeňte, že se mám stavit pro kytku a čokoládu (hořkou!), nebo na to zapomenu a nebude to pěkná případ. Myslím to vážně, díky!

Naše drahá Píšťala konečně pochopila, že nejsme srdce chemická, a podala mi tak pomocnou ruku v podobě možných opravných testů, které se chopím hned v následující úterý. Vypadá to nadějně, a teď, aby to vyšlo!

A protože zítra je den silně humanitní, jdu se poddat zamilovanosti (ach učebnici, tu v září mi danou, hnusnou tu knihu, hrůzu velikou) a naučit se dějepis tak dobře, že se budu divit tak, jak se víc už ani divit nemůžu. Posléze analýza Peťkova blogu, a pokud se potom dovedu přestat smát, francais je na řadě. Ta se totiž v Egyptě hodí!

Stejně mám pocit, že mi něco chybí a uniká. Aneb jak jsme vedli s otcem dialog:

Já: "Z Egypta se nesmí vyvážet ani mušle, ani chcíplý korály, prostě všechno a žádný bezcenný věci, chápeš?"

Otec: "Bezcenný věci říkáš? Takže si tě tam nechaj??? Že bych tam teda jel?"
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře