Přípravy vrcholí - meziplanetární sprinty Egyptu

11. květen 2011 | 00.58 |

Počítám, kalkuluju a znovu sčítám

Už několik hodin (v rámci dní) mám dojem, že se zabývám něčím, co by mi v hlavě vůbec ležet nemělo. Nicméně pokud tenhle měsíc přežijeme všichni ve zdraví a dopadne to dobře, už nikdy neřeknu, že nemám ráda matematiku.

Už i moje diktátorské podvědomí zaregistrovalo, že jde do tuhého, a tak se stalo, že moje jinak nekonfliktní osoba vypravila se na cestu za tatinem, aby mu přidržela u krku kudlu kultu "Egypt hoří". Nakonec jsem ho během několika málo minut dokázala přesvědčit, aby zarezervoval hotel, napsal žádost o předčasné ukončení školního roku, vzal na vědomí, že platit kartou bude on, a je tedy třeba jít do banky znovu, protože eBanking by nám letenky zrušil. Souboj titánů vypadal asi takto:

Já: "Tati?"

Otec: "Jdu spát, jsem unavenej."

Já: "Zítra rezervuju letenky ..."

Otec: "Bude se mi spát ještě líp."

Já: "Musíme tam zajít, net to nezvládá."

Tatino vypustil z úst něco, co by s klidem mohl doprovázet rigor mortis.

"Zejtra. Teď jdu spát."

Donutila jsem ho představit si, co by se stalo, kdyby ten pokoj, který chceme, náhodou byl poslední a museli bychom mít dražší. Představa jakéhokoli finančního obnosu, který opouští účet kohokoli z členů rodiny, působí hlavě Státu muka kalvarie, a tak mám konečně další věc hotovou. Jásala jsem v duchu, že to je hotovo, načež se otec obrátil na mne s výrazem mučedníka Via Appia a pronesl kouzelné:

"A to si jako myslíš, že když jim tam v tom hotelu dáš ty vytištěný papíry o potvrzení rezervace, tak to stačí? Že jako cartridge je nemlich to samý jako nájem na 14 dní?"

"Dalších několik tisíc v tahu," konstatuju vyrovnaně. Vida oči plné slz, zachraňuju situaci konejšivým: "Neboj, pošlu je tobě."

Bohužel tatínek zná dceru i svět a v době nejhorší myslí na pohromu, takže se demagogicky přeptal, komu je má poslat on. Zatím si je raději nechám u sebe, i když chápu, že plat psychologů je nízkou záležitostí a náš táta by po hodině strávené u počítače nad projektem dcery, kterou nemá rád, kapitál dušologů silně zvedl.

I jal se milený taťka počítat a rozjasnil tvář s výkřikem:

"Super! Takže to je dejme tomu čtyřicet tisíc a něco! A padesát nám zbejvá!"

Tvář mu zahalila černá mračna.

"To je divný. Tolik peněz jsem nikdy neviděl, natož vlastnil."

Už jsem se chystala vyprávět mu kouzelnou pohádku o paní, která mi udělá z nervových synapsí lešení a peněz nás okamžitě zbaví, když tu se otec probral:

"Hhhh...Egypt...takže letíme přes Čínu?"

Jak to tak vypadá, všechno se jednou někam posune.

Během hodiny máme zamluvený hotel i letenky ještě lepší než původním plánem, vyřízenou absenci a domluvený další postup. Zítra nás čekají přibližně dvě překrásné hodiny v bance, kde budeme chudákovi zaměstnanci vysvětlovat, že chceme jeden převod v korunách, vybrat hotovost v eurech a to, co zbude, převést na dolary.

Kdyby mi někdo chtěl náhodou říct, že to nejde, hezky mu povím, že všechno jde. Třeba chtít a mlít pořád dokola.

A tak mě zítra čeká nejen výlet do banky, ale i na příslušný úřad, protože jsem zjistila, že by mě na letišti nemuseli odbavit. Chceš - li odjet do Egypta, prodluž si platnost pasu, i když není propadlá. Aneb jestli někdo někam bude padat, budu to brzo já. Do deprese ne, do postele už vůbec. Že by do boje, zas a znovu? Navíc mám nepříjemný dojem, že v době, kdy můj otec naposledy vycestoval z republiky, se ještě pasy nevydávaly, a pokud ano, pak vypadaly úplně jinak. ...

Sedím tady a v hlavě mi zní: PAS - VÍZUM? - LETENKY - PŘEVOD- SMĚNA - DR EVA. Úkol na zítřek.

A drahý otec spí. Jindy bych mu vynadala, ale teď se nedivím.

Člověk, který je schopen celý rok chodit v kožichu z tisíce oslů, musí z informace o 48° ve stínu chytit depku vážně velikou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře