Když je křivá, tak je taky skleněná

10. květen 2010 | 18.00 |

Takové situace mě zaručeně rozesmějí. Nejen proto, že jsou naprosto neopodstatněné, ale také z důvodu pravidelnosti. Ještě nikdy se mi totiž nestalo, že by k něčemu takovému nedošlo. Jsem asi pro všechny lidi skleněná. Jinak by se vždycky tolik nelekli, když mi šlápnou na nohu, vrazí do mě ... přitom jen tak stojím, jen to vypadá, že spadnu. Nejenže padám, ale mám taky pud sebezáchovy, který mě ochraňuje před hromotluky, o něž na emkágéčku rozhodně není nouze. Ale stejně.lezeni1

  " Jé promiň," zasyčel bojácně, zděšeně Olda, když mi omylem upustil na nohu Direkt     němčiny. Moc mě to nevzrušilo, protože noha sebou jen reflexně škubla a bolelo ji spíš vrážení kolenem do lavice než učebnice na nártu. Nejsem skleněná, jsem člověk s motorickým deficitem, ale to neznamená, že by mě něco bolelo víc - bolí jen polohy, noha ve špatném úhlu atp. Ale skála mě taky nebolí, a řeknu vám, pískovec je mnohem, mnohem tvrdší než papír!

Třeba tady na fotce mám vážně bezva postoj. Vážu teprve osmičku, ještě nevisím, a už stojím jako ... paní Klemová mě slyší :o). Ale je třeba si všimnout, že díky vojtovce a epifyseodese kolena nejsou zas až tak moc u sebe, ani v lezečkách ne! Jak se na to tak koukám, napadá mě, že bych se asi taky bála pádu, kdybych někoho takhle viděla stát/nestát. Jenomže  patnáct let dispasticity dělá své.

Je důležité najít stabilitu, a pak už to jde samo. I když mám sebehorší rovnováhu, vždycky si s najdu nějaký způsob, jak se udržet - a tak je to u všech chodících obrnářů - i když to vypadá, že každou chvíli spadneme, skácíme se - tak ve skutečnosti se nám jde docela dobře a na to, že občas škobrtne, si většina z nás zvykne.

Ta skála je na to skvělá, tam se krásně cvičí rovnováha, a nějakým zvláštním způsobem i  ta nadnáší, stejně jako voda.

Třeba tady, to je ještě před epifyseodesou, kdežto ta fotka víc vpravo je až po ní - je tam vidět rozdíl v tom, že došlapuju na celou plochu chodidla a kolena nejsou tak u sebe, ačkoli by k tomu ten terén vybízel - takže pan Mařík s paní Klemovou si jistě zaslouží pochvalu, zvláště pak proto, že v těch lezečkách napravo to dost bolí a kroutí, když v nich někam chcete dojít :o).

lezeni4

Tohle píšu proto, abychom si uvědomili, že každý chodící člověk, ať už vypadá sebenestabilněji, má svůj vlastní standard, kterého se drží a od kterého se odpichuje. Tam si je jistý, z toho ho nic nevyhodí, a na tom může pracovat.

Kdyby to bylo tak, že se při dotyku skácíme, asi by nás už moc nezbývalo - a obecně platí, co znám, že horší končetiny jsou zpravidla méně citlivé - pozor,neznamená to ale, že kvadruplegika zmlátíme a jemu to bude jedno :o). To ne ....

Hurá na skály!

Už se těším, až bude zase handicamp.

Tohle je z Tisé, koch koch :o).

Jen si po mně klidně hoďte Direktem, mě to nebolí!

lezeni3

Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85403-jen-malo-a-uz-je-pro-me-sklenena.html


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85403-jen-malo-a-uz-je-pro-me-sklenena.html


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85403-jen-malo-a-uz-je-pro-me-sklenena.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře