Dneska tě setsakramentsky vytočim

7. prosinec 2013 | 18.51 |

... sdělil mi nevybíravě soused Olda včera uprostřed matematiky. Sjela jsem ho baziliščím pohledem a suverénně pravila, že se nedám. On se samolibě uculil, nevzpomna si přitom na svůj prvozářijový slib "tenhle rok ti neřeknu nic hnusnýho", a složil se smíchy při myšlence na pověstnou Gaussovu křivku. Potlačila jsem nutkání jednu mu vrazit, titulovala ho několika názvy, za něž by otec zfackoval mě, a na jeho předsevzetí jsem úspěšně zapomněla.

Až na nevymáchanou pusu a pubertu v rozpuku, která se projevuje tím, že není ochoten uznat, že tentokrát tu drzost, jindy vtipnou, už přehnal, a tvrdí mi, že jediný, komu to nepřipadá legrační, jsem já, nicméně k smíchu to je, je Olda celkem fajn. Vždycky jsem chtěla mít bráchu, a tak se stal obětí mé kompenzace.

Ale vraťme se zpět ke včerejšímu dopoledni. Když jsme se přesunuli k tělocvičně, vrhl na mne Oldřich významný pohled a při slovech choreografky K. "teď vám předvedu, co budete tancovat a co musíte nacvičit" potlačoval smích. Já se začínala smiřovat s blížící se zlomyslnou ovací z jeho strany, když tu se mi naskytl zvláštní pohled.

Ti spolužáci, kterým bylo dáno a netráví čas pouze u počítače, ukázali se býti velmi zručnými a šikovnými. I já jsem samu sebe překvapila, jak rychle jsem se chytla, a opakovala jsem kreaci již poněkolikáté, když tu mne trefilo do hlavy rozbité náčiní, jehož mrskolet přes celou místnost byl doprovázen Oldovým hlasitým "KURVAAAAA! Nebudu tu skákat jako dement, nejde mi to a vyseru se na to!" Po několika perných minutách ho choreografka zanechala v rukou božích a začala se bát. "Jsi netrpělivej, chce to jen trpělivost," konejšila rozzuřeného rosomáka. "Nebudu to dělat, kurva," odvětil Oldřich. "A ty drž hubu. Nic neříkej," otočil se varovně na mou osobu zmítající se v koutě smíchy.

Na kritiku se nezmohl. Komu není dáno ... a kdo jest počítačově závislým, nechť se nediví, že má motoriku horší než já. "Víš, za co to máš. Za ty roky, co ses mi tlemil ... a víš, proč ti to nejde .. protože jsi mě chtěl naštvat ... teď se štveš sám," říkám líbezně. "Nasrat," odpovídá on a prchá z tělocvičny jako první.

No ... nikdy jsem si nemyslela, že budu šikovnější než někdo odjakživa zdravý, ale ... něco je zcela evidentní :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře