Pravidlo č. I. : Obleč si svou připálenou lásku

2. srpen 2014 | 18.48 |

Autoři nápadu terapie v oblečcích nepřišli na nic závratného. Kdyby se zeptali kupříkladu mě :-D , řekla bych jim, že plandavosti a pytloviny jsou tím nejhorším, co na mě kdo může doslova ušít a navléct.

Všichni neurologové, před nimiž jsem toto téma otevřela, unisono prohlašují, že DMO nikterak s hmatem nesouvisí.

Nicméně, můj šatník se řídí několika pravidly, jejichž porušení se trestá pohybem opilce, šmajdavostí a nejistotou. As follows:

Pokud už jsem nucena nosit bačkory, bez tlustých ponožek formujících křápu jedině padnoucí crocsy nebo cvičky. Pantofle a žabky ve mně vyvolávají dojem přebytečnosti na tomto světě, neboli po jejich nazutí zákonitě hodím tlamu. A když ji nehodím, noha se šprajcne, stáhne a je spastická. (Pro módu pominu, že nejpohodlnější boty jsou zimní ortopedické Scheiny a plátěnky nesu velmi těžce. :-P)

Můj vysoce negativní vztah k ponožkám bez pevného lemování je datován od té doby, co jedny takové zmátly nohy natolik, že je považovaly za cizí těleso a urputně rotovaly špičky dovnitř. Na nohy jedině to, co ji pevně obepíná, ponožek včetně. Vivat punčochy a nadkolenky!

Svého času jsem nenáviděla to spodní prádlo, které nebylo elastické. Do cca šestnácti jsem byla ctěna nevypočitatelným lehkým únikem moči. Abych tomu předešla, musela jsem se buď tvářit jako kakabus a nikdy se nesmát, nekýchat nebo se prostě vůbec nehýbat. Stačilo udělat prudký krok. Ty lehké nohavičkové pseudospoďáry jsem obratem vyhazovala. Gumu, gumu a jedině gumu nebo alespoň pevnou látku! Trošku tuhle lahodu redukovala - proč tomu tak bylo, se zeptejte mého mozku, a pak mi to přijďte sdělit, díky.

Chic v sukni, ale jedině na vosu nebo Twiggy! Minisukně. Vkusný kompromis. Dlouhé sukně bez extra silného/elastického pasu zvyšují frekvenci držkopádu navzdory zvyšující se samostatnosti, rovnováze i koordinaci. Jsou nepříjemné tím, jak plandají a matou mi nohy (směřují tam, kde právě v bezprostřední blízkosti cítí pohyb ČEHOKOLI, takže když si vedle mě budete fénovat hlavu, není vyloučeno, že vás obejmu - to platilo doby před léčbou, která tento neduh poslala ke všem čertům, ale existoval a já jej retrospektivně zmiňuji. Pokud vás vaše křivé dítě povalí do hrnce s polévkou, kterou právě mícháte, berte to jako ponaučení, že je třeba držet jej vzadu, případně postavit mezi dva míchající. A slalomuje - li, patrně mu nevyhovují šaty.

Zvonáče po cvičení? To ti, matko, asi hráblo! Nevím, čím to je, opravdu nevím. Ale pokud jsem právě nebyla v tak spastickém stavu, kdy mi dotyk nebo další tlak způsobil bolest (což se opravdu občas stávalo), a kdy jediným snesitelným oblečením byly tepláky nebo zvonáče, dávala jsem přednost legínům, upnutým džínům nebo kraťasům. Zvlášť po cvičení jsem měla alespoň 4 hodiny nejraději maximálně punčocháče. Nohy se cítily volné a nechtěly na sobě další hadry jako přítěž :-)

Tremor světí Eržiku. Náramky, náramky, náramky, prstýnky ... čím víc ověšená, tím míň jsem si uvědomovala nepříjemný třas prstů a zápěstí. A ten je tak nepříjemnej, že je to pořádnej důvod se vyfiknout :-)

Hlava s koňským ohonem funguje !!! Nejpříjemnější účes mi vždycky byl pevně utažený culík, nesnášela jsem copy, potřebovala jsem mít hlavu nějakým způsobem "směrovanou", což tlak utaženého ohonu dělá. Pročež jsme si právě vysvětlili, proč se pořád stříhám na mikádo :-D. Nedá se to popsat, ale i taková maličkost jako pevně utažená gumička mi dávala milióntinu stability a důvěry v tělo.

Je to tak .. a protože mi to asi těžko budete věřit, stejně jako mi to nevěří nikdo, tak se jdu zestabilnit jedním z důvěryhodných prostředků - ta láhev růžového už bude tak akorát vychlazená :-D :-D :-D

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší