Do třetího tisíce

16. srpen 2014 | 13.55 |
› 

Milí moji přátelé,
překročili jsme druhou tisícovku návštěv na blogu, který za těch skoro 6 let své existence prošel už tolika změnami a plány, že je jen s podivem, kolik stálých návštěv a čtenářů má. Někdy mě napadá, že by snad bylo lepší, kdyby neexistoval, nebo kdyby ho alespoň nikdo číst nemusel. Kdyby důvodem vracet se na něj nebyla lidská trápení ....

Na druhou stranu věřím, že je to možná jen jeden z těch důvodů, které nemusím objevit. Stačí mi věřit a vy mi dáváte i cítit, že to asi nebude jen ten jediný ;).

A něco málo k tomu DNES ...
... při svých cestách nejen Prahou se setkávám se ztělesněními svých přání, snů i výsledků Vaší pomoci, práce mých ošetřujících lékařů. To když už mi lehké, volné šaty v pohybu nevadí, a tak v té vlající sukni stojím bez držení na Karlově Mostě nebo se jen tak loudám nočními staropražskými uličkami. Světlušky právě opustily úkryt v mojí duši a vydávají se na cestu dál ...

... a na začátku té další cesty, ač mi ne vždy je právě do zpěvu, vím, že jsem šťastná. Že mám šanci být - a to doslova. - Ví to i moje tělo, na které jsem se jako malá dlouhé hodiny dívala a vrtalo mi tenkrát hlavou, jestli přece jen paní rehabka nezameškala nějakou kapitolu, nebo se to opravdu nedá vyléčit ...? Ale možná, že kdybych tušila, co mě čeká, nemohla bych být tak radostně šťastná jako teď.

Včera jsem si kartáčovala kabát do nové školy. Ze zasnění jsem pak musela tryskem dobíhat poštu. Na cestě zpátky jsem se zastavila u ZUŠky. Seděla jsem v té kostkované minisukni na schodech, přivírala oči do neodbytného sluníčka a tišila smích. Já - diagnoza G800 - tu po desetiminutovém sprintu sedím s nataženýma nohama v sukni, kterou jsem nenáviděla, před školou, které jsem se bála a do níž se, motoricky už zdatnější, letos na podzim s velkou chutí a láskou vrátím. A namísto abych řešila, jak zakrýt nohy a jak se začít líčit, aby si pánové nevšimli mimické atrofie a asymetrie očí, bytostně se těším na ples letošních maturantů, válčím s natáčkami ... a nosím kabelku. Dokonce na levé ruce, která dřív pod jakoukoli zátěží hystericky vyváděla. Ani ona už nechce být vyřazená, jiná ...

Ze studijně pracovního kolotoče Vám do posledních letních dnů šťastně mávám právě tou levou. Nebyli jste to Vy, koho jsem předevčírem pustila v drkotajícím autobusu sednout? ;)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře