Po páteční návštěvě ...

7. září 2014 | 09.14 |

... pana profesora Poula je rozhodnuto.

"Cesta, kterou jdeš, se mi jeví jako správná. Hlavně, když ji tak vnímáš sama."

A i když jsem z hlediska dlouhodobějšího řešení svého stavu i několika jiných, zcela odlišných důvodů dlouho nevěděla, jak to bude dál, věřím pevně tomu, čemu věří i on - že stav má pořád šanci se zlepšovat a že úsilí stojí zato. Že čím víc cvičím a budu cvičit, tím větší je šance, že se i v pozdější dospělosti bude s mým stavem dát mnoho dělat, že mě nebude omezovat a nebude snad ani mnoho patrný ...

A protože je zcela jasné, co bylo základem dosavadního úspěchu, nebylo, co řešit. Když padla otázka Ulzibatu jako zbytečná finanční i fyzická zátěž a ještě navíc risk z toho hlediska, že si moje hlava s momentálními problémy už dokáže poradit sama, za předpokladu ...

... tedy když ona otázka padla, shodli jsme se včera s panem profesorem, že nejlepší cestou, jaká pro mě existuje, je bezesporu cesta dosavadní.

A tak je v řešení pátá léčba u paní doktorky, která by měla proběhnout v létě - na podzim 2015.

Držte palce, ať je co nejdelší ;). Věřím, že bude neméně úspěšná jako ty dosavadní. Vzhůru, s elánem, radostí i nadějí se pouštím do práce nadcházejícího roku, vděčná svým andělům ... a Vám posílám uspěchaný pozdrav provoněný africkým příslibem dalšího kroku vpřed .. díky ti, Bože, za tu naději .... díky ....

Přátelé, těším se na Vás!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře