Kraniosakrální terapie II, I.-V.

12. listopad 2014 | 12.49 |

O kraniosakrální terapii jsem tu psala už před čtyřmi měsíci, kdy jsem si ji poprvé měla možnost vyzkoušet - to byla terapeutkou navíc vojtařka, takže si sem tam zapojila i prvky z reflexní lokomoce. Od října se snažím co nejpravidelněji (jednou týdně) chodit na kranio i tady a našla jsem jednu moc příjemnou paní, která sice fyzioterapeut není, nicméně kranio to nic neubírá :)

Podrobně efekt rozepisovat nebudu, protože se nijak neliší od toho popsaného v článku výše. Postup je trošku jiný - jsme domluvené na dlouhodobou terapii a stimulace nezačíná od hlavy jako u "letní terapeutky" :), ale od nohou a k hlavě jsme se dostaly až na posledních dvou terapiích. Jsem hodně haptická a senzitivní, takže jakmile na mě někdo sáhne prostě moc nebo s určitým energetickým napětím, strašně se cukám a do nohou mi na vteřinu vleze spazmus, který běžně nikdy nemívám. Proto mě kranio hodně uklidňuje. Tam to není vojta, kterého se se mnou musí umět cvičit a vybavit reakce bez tlaku, nebo se při "začátku moc hrrr" šprajcnu a už to prostě nefunguje. Kranio je relaxační, žádné pohyby mě nikdo nenutí dělat, nevyvolává činnost svalových skupin, na kterou bych nebyla zvyklá.

Co - z pohledu své diagnozy - oceňuju na terapii nejvíc? - Uvolnění obličeje, očí. Lehce šilhám, byla jsem 2x operovaná a mozek není příliš zvyklý hýbat očima a držet je správně automaticky sám. Při kranio se najednou něco uvolní, uvolní se i pusa, ve které menší a nepříjemné spazmy jsou také. Nikdo si jich nevšímal, nikdo je nehledal - proč taky, u formy DMO, kterou mám já. Hledat u chodící a samostatné diparézy, která navíc ani nemá problém s výslovností, by podle drtivé většiny klasické medicíny asi byl velký rozmar ;-). Já sama jsem si na to nikdy mnoho nestěžovala, možná vůbec, ale rozdíl je po kranio znát a já si ten uvolněný obličej neskutečně vděčně užívám, třebaže mi nečiní nijaké velké problémy, když mezičasem zase trošku zatuhne :-)

Na dnešní, zatím poslední, páté terapii jsem vleže polykala sliny bez toho, aniž by mi cukaly špičky nohou. Nevím, nerozumím tomu, proč se to děje, proč jsou spolu některé relativně nesouvisející motorické činnosti a reflexy tak provázané, ale i klid v poloze na zádech se mění, naučila jsem se při kranio i v noci pak spát na zádech, což mně jako spastikovi dělalo trošku problém a jako předčasňátko jsem vždycky radši stočená do klubíčka, ale teď vnímám svoje tělo trošičku jinak a toto jsou střípky, které dokážu popsat.

Víc toho popsat prostě nejde, to se musí zažít :-). Já osobně si myslím, že kranio může být pro spastika nebo dyskinetika velkou úlevou. Ale nejen pro něj, metoda není přístupná jen této diagnoze, dochází na ni nejrůznější smrtelníci a nemusí jim zrovna zvonit varovný zdravotní zvoneček :-).
Víc nenapíšu, nemůžu.
Ale za sebe můžu v Brně doporučit: www.kranio.estranky.cz

Mějte se hezky! :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře