Napříč lidmi

17. listopad 2014 | 14.35 |

 Jsem vděčná.

A šťastná.

Za sebe, za druhé.

Nejednou je tím šťastným okamžikem takový, v němž se nedostává slov.

Nedostává se mi jich touto dobou dost - nedostává se mi jich tolik jako dřív.

havel

Snad proto, že se propadám do běžnosti.
Dávám si nenápadnou pauzu od tématu, na kterém tenhle blog vyrostl.

Mám nohy na stole, v pucláku čaj a v duši vděčnost pro slova, která pronesl člověk bez zkušenosti těch, které zejména přivede to společné na zdejší stránku.

Jsem tak ráda, že je pronesl právě on. Že je nepronesl nikdo z nás - ale člověk, kterému zdraví sloužilo o trošku poslušněji než nám, alespoň v začátcích.
To je naděje, kterou nechávám kvést.
Jsme si rovni. Těly třeba ne, ale slovy jistě. 

Kéž bychom to dokázali ... být si rovni i v duši. Rovni sami sobě.

Přátelé, ať Vaše duše dává nemoci co nejčastěji vale.
Přeji vše dobré ... 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Napříč lidmi zlomenymec®pise.cz 17. 11. 2014 - 21:02
RE(2x): Napříč lidmi peti95 17. 11. 2014 - 21:17