Jak to všechno bylo?

29. září 2009 | 19.21 |

Ty tam jsou doby, kdy jsem si myslela, že je nezbytně nutné, abych světu skrze blog sdělila naprosto všechno, co mě v životě potkalo.

Jsou věci, se kterými nic neudělám, i když bych nejednou, víc než jen tisíckrát, víc než jen chtěla.

Nad některými prostě nemá smysl dumat, některé není potřeba popisovat. Popisováním skutečnosti nic nezměním a cestu srovnání si musí najít každý sám.

Dřív jsem měla dojem, že to, co mě potkalo, je vyjímečné a je třeba popsat to detailně.

Dnes vím, že to, co se stalo mě, mohlo potkat kohokoli jiného a jediné, co jednou za zmínku bude stát ... bude nadcházející cesta.

Ale pro pořádek:

Narodila jsem se koncem devadesátých let v porodnici Zemské v Praze. O více než dva měsíce dřív, v osmadvacátém týdnu. Krvácení do mozku bylo příčinou fyzického postižení, dětské mozkové obrny, spastické diparézy, která se u mě projevila sice různě, naštěstí však ne tak silně, abych nemohla chodit.

A tak jsem v roce 2009 puberťačka, cítící jako každá jiná ... jako každá jiná. Jen to, že maminku už jedenáct let nemám, nejspíš není tolik běžné.

Mám ale rodinu, která si mě nechala, která se ke mně chová tak, jako bych byla zdravá. Ségru, která se mnou leze po skalách, a tátu, který se mnou cvičí! A spoustu dalších.

Děláme všechno pro to, abych zvládla to, co zdraví lidé. Abych byla samostatná a můj stav se nezhoršoval a nohy nebolely.

To se úspěšně daří a já jsem spokojená gymnazistka, která se pilně učí jazyky, ráda, moc ráda by byla tanečnicí a herečkou ... a které jen každý večer moc, moc, moc chybí máma ... a každé ráno se probouzí ze sna, ve kterém byla druhou Věrou Čáslavskou ...

... ale žije - a nevzdá to! Nikdy.

Maminko, nevzdám, to ti slibuju!

Aktualizováno 10.9.2013 ve 20:23
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85650-jak-to-bylo-do-posledni-kapky.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře