Tradiční jarní radosti

30. květen 2015 | 20.12 |

Školní rok se pomalu chýlí k závěru, a mně zároveň končí bohémských dvanáct měsíců nového života. Jen co jsem vpadla do jednoho z největších měst republiky, aniž bych si jeho pozice v onom žebříčku byla vědoma, pochopila dopravní mapu, zcela nesmyslně se zamilovala, objevila nové způsoby terapie a přestála šok, jež tyto pro mne traumatické události představovaly, vyvstal mi nový úkol - úspěšně zvládnout nadcházející studijní zkoušky a fyzicky se pod tou výzvou nesesypat.

Jsem velmi šťastný člověk. Na základce jsem pokaždé po vysvědčení odpadla v zimnici, přijímačky na gympl jsem skládala téměř v horečce. Maturitní písemky jsem psala v jakémsi somnabulním podvědomí, jež bylo příznakem mé dlohotrvající bitvy o punktovaná kolena běžné velikosti, a na ústní zkoušky jsem se dobelhala sice už bez ortézy, zato s akutním spazmem čelistí, který je u mě pokaždé předzvěstí migrény a jednoho z těch spastických cyklů, na jejichž program se sem tam přepne i můj cvičený a opečovávaný mozek. Všemi zkouškami jsem prošla.

Přípravy na přijímací zkoušky jsou i letos v plném proudu, a tak mě ani moc nepřekvapilo, když mi před týdnem vyskočilo mé už několikrát punktované koleno a způsobillo chvályhodný otok. Už rok uspokojivě fungovalo, takže někdy okolo případného jubilejního data jsem zlověstně dlouho spala, unavovala mě hodina učení a své milé maturanty jsem učila  už automaticky, ve stavu jakési blouznivosti, s pohledem upřeným do prázdna. Sama sobě jsem naordinovala týden bez obvyklých terapií, což mému tělu způsobilo spastický šok, takže jsem se předevčírem z posledních sil doplazila se svou milou spolubydlící na víno a drink. Analgetický účinek alkoholu mi umožnil přežít noc, přesunout se domů, na druhý konec republiky, kde bylo koleno svěřeno do péče ortézy, gelu a lásky rodičovské.

"Ty pacienti si obrny vůbec nevážej," kroutil nedávno hlavou jeden z českých lékařských mozků, "leckdy sice nevíš, co můžeš čekat, ale ze dne na den lítat jeden nebude a  pokud se objeví něco jako voda v tvojom koleni, máš téměř devadesátiprocentní jistotu, že tě bude srát už do konce života. Je fajn s tím počítat."
Musím mu dát za pravdu, protože kdykoli mi něco je, cítím jistou vděčnost za to, že pro mě bolest spazmu, punkce nebo operace není nic neznámého. Pro spastika by byl téměř každý pasivní pohyb bolestivý, a tak je jeho práh o něco vyšší než práh člověka, jemuž kyslíkový koloběh funguje dobře. Zdravý pacient by se dost často zhroutil bolestí, kdyby mu do čerstvě rozřezaného kolene někdo vrazil tlustou jehlu, ale odchovanec ortopedických skalpelů generace Vulpius a Strayer se drží o něco statečněji a než aby omdlel, raději vrčí, syčí a slintá. Složit se prostě není jeho styl.

Kdyby se stereotyp zdravého člověka rázem změnil na pohybový vzorec můj a kdyby takový pokusný jedinec byl nucen chodit na mých chodidlech s mým svalovým tonem, zákonitě by se mu naplnila vodou nejen kolena. Naproti tomu má, ač lehce jinak formovaná chodidla a kolena jiný typ zátěže nepoznala a není pro ně tedy nijak náročné mě unést, donést a přesouvat bez jakékoli újmy tam, kam právě potřebuju.

Rentgen mých kolen děsil nejednoho řadového ortopeda, ale když se na něj loni podíval odborník na DMO, věštil mi spokojenou mobilní budoucnost. Ačkoli nedokysličený a tříčtvrteční, můj mozek není debil, a když už mi dovolil chodit, moje kostra i muskulatura souhlasily, že také leccos nad míru snesou.

Moje tělo žije s mou duší v pozoruhodně tolerantní symbioze. Když rehabilitační sestra vyslovila domněnku, že se můj stav "každejmetrsebouseknu"  pravděpodobně už vůbec nezlepší, přivezla jsem jí za půl roku fotky z lyžování. Potom, co ortoped navrhl jako vkusný plesový doplněk berle, jsem protancovala celý večer na botách s platformou. A pokaždé, když se oprávněně nervuju, vrazí se mi (podobně jako obrnou nedotčeným jedincům na žaludek) stres do kolene.

Nějak letos cítím, že pod jehlu na punkci se mi nechce. Nasadila jsem si po roce znovu ortézu, stav zcela klidně a beze spěchu konzultuju s ortopedem po e-mailu. Některým věcem je víc než třeba nepřikládat význam větší, než který doopravdy mají. Začínám mít dojem, že každý mililitr kloubní tekutiny navíc zastupuje otázku z fyziky, kterou dostatečně dobře neovládám.

Budiž poselstvím tohoto zápisu, že blbost nevyčíslíš, ale odsát ji můžeš zcela jistě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Tradiční jarní radosti tlapka®pise.cz 03. 06. 2015 - 14:47
RE: Tradiční jarní radosti peti95 03. 06. 2015 - 16:40
RE(2x): Tradiční jarní radosti tlapka®pise.cz 04. 06. 2015 - 22:06