Dva ... jedna ... Hurghada!

21. srpen 2015 | 14.44 |

Po dvouleté pauze je to tu zas - proti té délce už je těch několik desítek hodin, které zbývají do začátku páté léčby, tak strašně nepatrné málo ...

Před čtyřmi lety a pár měsíci jsem byla omnoho víc nervozní a nevěděla jsem, jestli léčba v Egyptě vůbec nějak zafunguje, nevěděla jsem ani, co mě čeká a jak dlouhá cesta s egyptskými jehličkami bude ... dnes už toho vím o trošku víc, hlavně ale to, že i když nemůžu mluvit objektivně, sama za sebe jsem si jistá, že jsem našla cestu, která mě vede tam, kam potřebuju. Terapii, kombinaci terapií, která zabírá.

Jestli jsem před čtyřmi, pěti lety moc chtěla být "jednou úplně zdravá", dnes je to jinak. Byla jsem tenkrát hodně nešťastná, protože jsem celé roky na seminářích na vojtovce slýchala větu "Vycvičit by to šlo, ale začali jste pozdě a tento stav vlastně stačí, tak udržujte." Jenže můj stav stačil odborníkům a možná rodině, ale nikoli mně. Byla jsem zabejčená a odhodlaná vytřít zrak všem, kteří mi tvrdili, že "takhle je to dobrý".

No ... vytřela jsem jim ho po první léčbě a ani jsem se nemusela moc snažit, spíš paní doktorka :-). Když mě před čtyřmi měsíci viděla rehabka, která mě zná roky a tak nějak soukromě předpokládala, že se ten stav přece už musí zase začít horšit ...,  zvlášť, když loni jsem v Egyptě nebyla, vyvalila oči, jen co jsem přešla přes práh :-)

Dneska ... dneska vím, že to, co dělám, dělám pro sebe, a dokážu to tak vnímat. Hodila jsem za hlavu závistivé pohledy jiných. Každý si neseme nějaký svůj kříž, ale nikdy není ten stejný a nemůžu si vyčítat smutek cizích rodičů z toho, že jejich dítě nechodí - a já ano a proč tedy letím do Egypta, když oni jsou na tom hůř..?Zvolili si svou cestu často sami, k jiné ani nepřičuchli a i jim je cesta k terapiím, jaké závidí mně, otevřená, budou-li dostatečně chtít.

Hodila jsem za hlavu diagnozy a lékařské zprávy. Dokážu chodit dobře, dokážu chodit jako zdravá, pokud k tomu mám podmínky. Pokud je, jako po letošním těžkém období cyklických problémů s koleny, nemám, chodím hůř. Ale nikdy to není a nebude stav jako před léčbou. Je to stav na míle vzdálený těm dobám, kdy se mi jen snilo o tom, jak krásné by bylo bydlet sama nebo s využitím fyzických dispozic (!) pomáhat jinde. To dnes dokážu a ... je to to nejvíc, co jsem si kdy mohla přát.

To bylo jen něco málo na zamyšlení. Jdu posbírat poslední zbytky letních sil, zabalit si a doufat, že tu zásobu, kterou ze mě kolena za posledních několik měsíců vycucla, paní doktorka náležitě doplní. Co doufat, já tomu věřím

Mějte krásný zbytek léta, dobrý start do září a někdy na podzim se tu, věřím, zase sejdeme

Věřte v naději, mějte oči otevřené pro cestu a bude dobře

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Dva ... jedna ... Hurghada! lucka 21. 08. 2015 - 19:22
RE(2x): Dva ... jedna ... Hurghada! peti95 22. 08. 2015 - 10:42
RE: Dva ... jedna ... Hurghada! márinka 27. 08. 2015 - 12:56
RE(2x): Dva ... jedna ... Hurghada! peti95 03. 10. 2015 - 00:16