Každému, co jeho jest

3. říjen 2015 | 00.13 |

 Ze srdce zdravím všechny z Vás, kteří i přes časté odmlky nezapomínáte projít kolem mého koutku.
A protože se od té doby, co jsem se tu naposledy objevila na delší dobu než chviličku, x věcí změnilo, věnujme dnešní post novému začátku - začněme novou rubriku. Rubriku, kterou jsme před těmi několika měsíci s Kájou pojmenovaly jednoduše - Postavit se na nohy.

Ten cíl má pro každého z nás vlastní podobu. Někdo za vrchol samostatnosti a štěstí považuje luxusní byt a auto, jinému stačí pokojík na koleji, který mu nekontroluje maminka ... a někteří z nás kráčí pomalu a vytrvale k té chvíli, kdy se na vlastní nohy budou doslova moci postavit.

Já jsem měla to štěstí, že jsem se chodit přece jen naučila (i když před lékařským zásahem byla moje chůze silně riskantní :))). Chodila jsem, ale chodila jsem špatně a málo. Chodila jsem špatně a málo, ale chodila jsem. Ta skutečnost se dala vnímat několika způsoby.
Ze všech článků tady na blogu nebo na idnesu víte, jak těžké to někdy bylo. Doufám, že jste měli možnost prohlédnout i oponu, za kterou pryští radost a tryská naděje, dáme-li jim příležitost.

Příležitostí jsem v životě dostala několik - žít, vyrůst, chodit, zlepšit se, studovat kvalitní školu. Všechny jsem využila, nijak extrémně vlastní zásluhou, protože mi prostě v danou chvíli buď nezbylo nic jiného, nebo jsem neměla důvod, proč to neudělat. Až když jsem dospěla, volba výběru oněch příležitostí zůstala zcela na mně. Někdy to bylo opravdu těžké a i v tuto chvíli se potýkám s obrovským tlakem ohledně studia a (snad) budoucí praxe. Ale protože je to něco, co chci a za čím si stojím, věřím, že to dopadne, a nenechám ten tlak, aby mě semlel :)))

Tedy ...

... od doby, co jsme se tu naposledy setkali, uplynulo pár týdnů, měsíců ...

... během té doby jsem se (konečně) stala studentkou vysoké školy, která mě (snad) za pár let dovede k profesi fyzioterapeuta. Uvědomuji si, že to bude cesta velmi náročná (ostatně padám únavou už po třech týdnech :))), ale o tom moje řádky nebudou.
Budou o tom, že když se chce, možnost přijde.
O tom, že když je snaha, objeví se zákonitě i řešení.

Pokud to tak má být ...

... pokud to tak má být, tak se mi v dohledné době povede vystoupit na první schůdek pyramidy terapeutických schopností. Roky ve vlastním těle cítím spoustu vjemů, které nedokážu dost dobře popsat, ale umím je využít při práci s jinými lidmi s podobnými problémy. Ne sice zcela, nejsem přece odborník, ale částečně ano. Posledních pár měsíců jsem hledala sama pro sebe cestu, jak se zklidnit, jak obohatit svou terapii a dát jí na nějakou dobu směr. Protože být závislý na ambulancích člověk může do doby, než začne mít pocit, že se bez nich jeho svět ztratí. A to není dobře.

Nějaký čas mi fyzicky i psychicky hodně pomáhá jóga. Ale protože pro mě není jednoduché všechno, co do ní patří, čas od času jsem hledala cestu, jak se jí přiblížit i ve svém těle. Tu cestu našla. Nenašla jsem ji náhodou, na ty nevěřím, ale našla jsem ji, když jsem ji nehledala tak intenzivně.

Letos na podzim budu mít možnost zúčastnit se kurzu jógy pro postižené děti, vedeného lektorkou, která sama vychovala dceru s Downovým syndromem a jógu, přizpůsobenou dětem s postižením dále učí. Je to pro mě velká čest a obrovská příležitost. Najít v Česku terapeuta, který by s dětmi či dospělými pracoval tímto směrem, je někdy úkol Herkulův a já budu moc ráda, pokud se mi podaří těmi dveřmi projít ... udělám pro to maximum :)))

Průběh kurzu a mou další cestu tímto směrem můžete sledovat na Facebooku na této stránce www.facebook.com/petrathewayichose - vedená je prozatím jen v angličtině, neb nemám čas na její dvojjazyčnou správu a spousta mých přátel, díky kterým jsem se rozhodla ji založit, neumí česky ani ň. Rádi Vás uvidíme! :)

No ...

a to je v tuto chvíli maximum, co jsem schopná ze sebe vyprodukovat :)).  Nezdá se to, ale školní systém mě slušně mele! :)))

Opatrujte se a díky Vám, že jdete se mnou 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře