Zastávka na znamení

18. leden 2016 | 11.46 |
› 

Milí moji,

děkuji Vám.

Děkuji Vám za těch více než šest let, po které jste sledovali tu ze začátku malou holku, která jako čtrnáctiletá objevila kouzlo psaní a sdílení a skrze blog se, ať už si to přiznat chtěla nebo nechtěla, vyrovnávala se vším, co přináší život s fyzickým postižením.

Děkuji, že ji neopustili, ani když už vyrostla a rozhodla se řešit ono postižení nestandardním způsobem. Děkuji Vám za Vaši psychickou, materiální a finanční podporu po celou tu dobu, co jsem měla tu čest léčit se u paní doktorky Augustínové v Hurghadě a posunout tak alespoň trošku hranice svých schopností a možností dál, než je pro dětskou mozkovou obrnu běžné.

Každá moje slza radosti z nového kroku a lepšího pohybu, v Rudém moři rozpuštěná, byla vždycky i díkem Vám všem :-)

Letos v červnu to bude od začátku léčby, která zásadně změnila k lepšímu směr mého života, pět let.

Věděla jsem toho tenkrát dost o tom, co nemůžu. Toužila jsem po věcech, které se vzhledem k mému, byť stále lehkému, postižení zdály nereálné.

Když se ale dnes ráno probudím, vím, že mě čeká ... den v prostředí, které mám ráda, práce, která mě naplňuje a kterou jsem vždycky chtěla dělat.
Že jsem se toho snu nemusela vzdát, a že jsem to neudělala, to je to největší štěstí, které mě žene dál.

To, že dnes to můžu být a jsem já, kdo má tu možnost přispět druhým na jejich cestě za lepším, pohyblivějším, štastnějším zítřkem.

Nikdy nebude stejný.
Ten moment, když se vám dítě, které na začátku terapie nechtělo spolupracovat a chtělo maminku, dlouze dívá do očí.
Ten moment, kdy se podaří zbavit jeho tělíčko hypertonu a ono prostě jen ... klidně leží!
Ten moment, kdy napětí zmizí i ze špiček nohou a kdy přestane kotníky deformovat. Ten moment, kdy najednou povolí ...a vy můžete bez odporu jít do cirkumdukce.
Ten okamžik, kdy takto povolené nožky v lehu položí před sebe, přestože před půl hodinou je zkroutilo, jakmile se dotkly země.
A ta chvíle, kdy ví o svém těle a dokáže ho ovládat.
A ta vteřina, kdy se na vás usměje a než doleze k dojetím plačící mamince, řekne vám: "DĚKUJU."

Ten čas, kdy mu můžete přinést jak lepší hybnost, tak pocit štěstí.
To je přesně to, pro co DĚKUJI za Život ... a za co DĚKUJI Životu ...

S Vámi, kteří jste sledovali moje kroky až do dnešního dne, se na tomto blogu loučím.

Ráda Vás přivítám NA SVÉ FACEBOOKOVÉ STRÁNCE. Přidáte-li se a budete sledovat mou cestu terapií z druhé strany, ze strany toho, kdo pomáhá (nebo se o to alespoň ze všech sil snaží), budu se na Vás znovu těšit! :-))

Om shanti shanti ...

Petra

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší