Já bych to nedokázala...

30. červen 2009 | 21.29 |

Spastická diparéza ( zhoršená jemná motorika, nepříliš ladná chůze, boj se spolužáky, rhb každý den, žádné brusle, často punkce, deprese(?), komplex méněcennosti prvních 14 let života,..). Taková je moje diagnoza.

Jsem na tom ještě dobře-z pohledu praktického-, protože někomu může osud přihrát do lékařské zprávy autismus, x možností syndromů, DMO plegii různých částí těla, MR, periventrikulární leukomalácii...- je toho hodně, co může člověka postihnout a tohle jsou příklady.

Neyslím si, že toho nesu nějak moc, mohla jsem klidně přijít pod ruku božskému osudovému rozdavači nějaké jiné nemoci, a mohla být horší...A přesto bych to unesla. Každý máme to, co  uneseme, Bůh nikomu nedává do vínku vlastnosti a problémy, se kterými by si daný člověk za žádných okolností neporadil. Na tuto myšlenku mne navedla triparetička, pěvkyně Alena Dobrovolná. -A já ji potvrzuji.

My, handicapovaní, nejsme toho názoru, že neseme břímě, připadá nám tonormální. Vždyť tomu také tak je. Najdou se však mezi námi tací, kteří to stále nevědí! Jsou jimi zdraví lidé, kteří na svět handicapovaných pohlížejí se slzami v očích a s větou " Já bych to nezvládl/a."

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jak tento námi nechtěný kompliment odmrštit, nic mi ale na mysl nepřicházelo, žádné příhodné protitvrzení.

Vystihla to velice krásně EN, když říkala, že ji taky tyto poklony rozčilují, už jen proto, že jejich autoři by naši situaci jistě zvládli také, navíc nás se nikdo neptal, jestli ji zvládneme. Ano, nás se nikdo neptal: " Popereš se s obrnou?". Nám to prostě střihli a tumáš, teď si raďte sami, handicapovaní! Ale ano, je to tak! Nebe má své blbé a dobré dny, a někdy se rozhodne tak, podruhé onak. A jeho obyvatelé ví, že vše, co nám nadělí, my nějakým způsobem zpracujeme! 

Co je k tomu potřeba?Co je- netrpělivě se ptám- potřeba k tomu, abychom byli i přes postižení normálně sociálně založení lidé, abychom byli šťastni? Co je k tomu, přátelé, přemýšlejme, potřeba?OPTIMISMUS. Slovo, které některým stále nic neříká, slovo a vlastnost, která musí být v okolí handicapovaného přítomna!! Optimismus, láska, OPTIMISMUS - - POZITIVNÍ MYŠLENÍ, POZITIVNÍ NÁLADA.

Jedině to potřebujeme, protože si svůj handicap jako břímě neuvědomujeme, je to pro nás tak normální, jako pro vás, zdravé lidi, běhat. A tak ta lítost skutečně není potřeba. My se nelitujeme-proč taky, když nejsme smutní,říkám a myslím si já, mluvčí chlumské rehabilitační televize-, tak nás nelitujte ani vy,rodiče, protože jste to vy, koho budeme potřebovat při přípravě na život, jste to vy, kdo musí svým postiženým dětem- já už to mám, jásá Joggy- dodávat sílu a veselost.Slzy nepomáhají, vážně ne. Jen radost, smích, legrace, optimismus, opakuji optimismus, láska a pochopení, ne však žalost, když tu nevyužijeme!

Věřte mi, vím,že je těžké  vidět, jak se lopotíme s chozením, lezením a mluvou, ale my tu těžkost a problém NEVIDÍME, a jen VY si myslíte, že to je hard,a přitom je to pro nás..obyčejná věc. Mám Vás ráda, snažím se Vám pomoci, vysvětlit některé věci, které stále zdraví nechápou, věřím Vám, doufám, že vy mně také...

Peťa
Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85420-ja-bych-to-nedokazal-a-3-dil.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře