Z krajiny bez diakritiky - happy 14 days

5. říjen 2011 | 17.50 |

Uz dva tydny mimo domovinu, na cestach. Jedna, ta transportni, skoncila v Hurghade, kde druha, vitezna, pokracuje. Protoze vzpominat na veci vic jak dva tydny stare po me mozkovne nemuze nikdo chtit, a pokud prece, pak bez odezvy, pripomenme si udalosti uplynulych ctrnacti dni uz ted. V pulce pobytu, v pulce tydne. I tady je streda, a ne ledajaka.

Kdyz jsme v cervnu prileteli domu, nikdy me nenapadlo, ze se do Hurghady vratim tak brzo. Ale Ensallah, Buh to tak chtel a ja mu za to dekuju. A tak jako pred prvni lecbou jsem absolutne netusila, jaky ucinek na me bude mit, ani v intervalu mezi pocatecni a druhou me nenapadalo nic, co bych chtela zlepsit nebo co by mi pusobilo problem. Prijela jsem do Hurghady pred dvema tydny s neochvejnym mottem, ze i kdyby me po tak kratke dobe viditelne neposunula, diky Bohu za pokroky, ktere prinesla prvni.

Pani doktorka ale presne vedela, proc musime vyuzit sance nastoupit na druhou lecbu uz trech mesicich. A i kdyz se muj stav posouval jenom dopredu, pripadne se zarazil, pokud se vyskytly poddruzne komplikace, zmeny me prekvapily. A tak je tu shrnuti prvnich dvou tydnu druhe lecby:

3.den se chuze vraci do stereotypu, ktereho se dosahlo prvni lecbou - pred zahajenim druhe jsem mela leve koleno otekle, coz chuzi znacne zhorsovalo - po opichu podkolenni slachy se noha vratila do puvodniho stavu a prestala bolet.
V prubehu dalsich dni doslo k uvolneni nohou v kotniku - uz dokazu cirkumdukci, ktera pred druhou lecbou nebyla mozna. Zcasti take vymizelo vtaceni prave spicky, ktere se znacne zlepsilo uz prvni lecbou, nicmene po opichu achillovky nohy zacaly velmi vyrazne davat najevo, ze spatny stereotyp je boli a budou stat jen rovne.
6. den ustupuji spasticke zpomalene reflexy - napr. kdyz vedle me neco spadne, neztuhnu a neleknu se o minutu pozdeji, kdyz uz se nic nedeje, ale leknu a trhnu sebou hned - jako by mozek rychleji rozpoznaval podnety a automaticky na ne reagoval.
Po 10. dnech lecby zacinam citit, ze funguje - jako ta prvni - dochazi sice k uvolneni, ale stereotyp, ktery jsem nabyla behem leta, se zase meni a musim se ucit chodit opet jinak -lepe - coz chvili trva, takze to vypada, jako by se chuze horsila - opak je ale pravdou, stav neni horsi, lepsi se od zakladu - ale pro me je tezke, stejne jako po prvni lecbe, stereotyp vedome menit a ucit se chodit a obecne hybat s jeste vice uvolnenym telem. Zaznamenavam ale jednoznacny posun dopredu i v tom, ze jsem schopna po opichu vedome ridit pohyby panve pri chuzi, a i kdyz je to tezke, zacinam chapat, ze ted uz je to skoro vyhradne na mne, jestli si budu davat na telo pozor - a naucim se chodit spravne, k cemuz mam vsechny prostredky ...musim si znovu uvedomovat kazdy pohyb, i kdyz pred zahajenim druhe lecby byly nektere uz automaticke. Ale zatimco v prubehu prvni lecby jsem nevedela, co bude, a cekala jsem, az pokroky prijdou samy, ted uz podstatu znam.

Ted uz je to 14 dni, a behem dalsich od zapsani posledni zmeny se par provazku zase rozuzlilo.

.... Dokazu uz, automaticky, bez intervence, hybat telem pri chuzi sladene, ne jako loutka. Po prvni lecbe jsem sice umela naslapovat lepe a rovne, ale pohyby nebyly uplne prirozene. Ted sice uz necitim uvolneni tolik jako poprve - taky proto, ze uz nejsem tak spasticka - , na druhou stranu se ale dostavam do dalsiho kola - do skutecne prirozene lokomoce.

Takze nynejsim ukolem a tedy i dalsim cilem je definitivni automatizace spravnych pohybovych vzorcu. Ted, kdyz uz mne netrapi spasticita ani ztuhlost, kterou rozbijela prvni lecba, mi ta druha dava moznost automatismu. Kdybych mela porovnat narocnost, pohyb po druhe lecbe je tezsi. Je to jako hra - cim vyssi level, tim vic toho ze sebe musite vydat. Nekdy se mi stava, ze cim vic se snazim, tim hur chuze vypada. Jindy se soustredim minimalne a pokrok je viditelnejsi. Ale vsechno zalezi na koncentraci a na tom, jestli prijmu svoje telo a vsechny zmeny, ktere se v nem deji. Dnes jsme dokoncily prvni serii, a protoze uz mam opichy rovnomerne, vsude, oboustranne - kazdy den totiz vcelky dostanu jen do jedne nohy, abychom neprekracovaly denni davku-, jsem stabilnejsi.

A tak poznavam znovu svoje telo. Nejspis tak trochu jako batole, ktere se rozhodlo se postavit a zkouma, jestli se udrzi. Tohle je ale vyssi kolo. Dostala jsem vsechny prostredky k tomu chodit presne tak, jak mam, a prohlizim si je jako stredoveky kuchar, ktereho postavite ke sporaku.

Chuze spasticka a dipareticka se z devadesati procent zmenila na opileckou, protoze se budim kazde rano s jinyma nohama, ale mame dva tydny. A jestli se za tu dobu vsechny knofliky zapnou, jak maji, opiju se nejspis doopravdy . Uvidime a uslysime, ale budeme muset jeste pockat.

Posilam pozdrav z Hurghady vsem, kteri mi pomohli se tam dostat, vsem palcodrzicim a spolupacientum. Za dva tydny dovi!

Doplneno 18.10.2011 - další pokroky počas léčby.

16. den lecby - kdyz hybu s chodidly a prsty, dokazu si uvedomit, jake slachy k tomu pouzivam - pred opichem se noha sice hybala, ale nevedela jsem, jak to dela. Citim se mnohem volneji a pruzneji nez pred zacatkem druhe lecby, je videt, ze pohyby nejsou tak tezke jako zpocatku. Pri chuzi zacinam zvedat nohy, uz nezakopavam o "svesena" chodidla - spicka nemiri pri kroku k zemi. Zlepsila se stabilita pri chuzi ze schodu - ze dne na den!

19.den dokazu ovladat pohyby oci - zornice - uz mi "nelitaji", jak se jim zachce - kdyz jsem pred lecbou dokazala pohnout ocima, nevedela jsem, jak se mi to povedlo - ted dokazu pohyb zornice korigovat

24.den se zacinam "probirat" ze "skorapky". Mam chut se smat nahlas - pred lecbou jsem pri jakemkoli zvukovem podnetu padala do stavu hysterie. Tenhle den jsem po opichu zjistila, ze znovu chci zpivat - a ze dokonce muzu - vratila se mi schopnost menit silu a vysku hlasu, kterou jsem priblizne v osmi letech ztratila ... VIZ http://peti95.pismenkuje.cz/5828-uz-vim-proc-lidi-placou.html
Kdyz posloucham hudbu, neslysim uz jen zakladni melodii -tu zpivanou-, ale dokazu rozlisit i ty vedlejsi, doprovodne a presne urcit, ktera melodie nalezi jakemu nastroji. Pred lecbou jsem vsechno vnimala jako celek a neumela jsem zvuky tridit.

26. den se mi po opichu uší líp hýbe, jsem lehčí a pohyby jsou míň "umelé". Dokazu neco delat a zaroven poslouchat, co lidi kolem me rikaji - a chapu smysl! Predtim mi vsechno, co jsem slysela, nejdriv pripadalo jako spousta zvuku, ktere jsem desifrovala az po nekolika vterinach. Neslysela jsem a nerozumela nicemu automaticky hned, tim mene, kdyz jsem se jeste soustredila na neco jineho.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře