S ladností sobě vlastní - miluj terapeuta svého ;)

1. duben 2010 | 18.25 |

Pokaždé, když od ní odcházíme, mi moje terapeutka připomíná: "Přijď se podívat častěji. Dámy si musíme předcházet."

Ta dáma mě vždycky pobaví, zaručeně a okamžitě. Jistě si vzpomínáte na předsevzetí chodit ladně, které vlastně ani předsevzetím není, neboť "kdybych se soustředila, chodila bych rovně". Nebetyčná pitomost :o), zvláště pak když mou lokomoci jedna dobrá duše z vojtárny předvádí s úmyslem předvést osu a neosu. Omlouvám se, ale to sem dát prostě musím. Jistá maminka ze Žlababy se ptala inkriminované rehabky, proč někdo nemůže pasivně natahovat nohy a já jo. Odpověď zněla: "No protože Péťa už chodí." Posléze se začala strašně smát a předvedla mě (škoda že jsem u toho nebyla, jsem si jista svým tuberkulózním smíchem, jaký se objevuje vždy v blízkosti černého humoristy) se slovy: "No jo. I když takhle ... "

Proč jsem mluvila o ladnosti - mluvila jsem o ní proto, že se ortokontrola blíží a my se tak pustili do každodenního drilu. V souvislosti s tím jsem včera navrhovala, abychom si udělali Tour de Klemova. Můj zákonný zástupce vytřeštil oči se slovy: "Co s těma nemocema furt máš." Nejspíš si myslí, že jsou chlumští turnusáci něco jako choroby. (Já naopak vím přesně, co tím myslel.) Pokud ano, pak jsem trochu morbidní, nu nevadí - smíříme se, či?

Nemám nic s nemocema, ale mám ráda všechny s triem Č-K-Č v čele. Netuším, nejspíš si táta představuje, že se jich budu bát a nesnášet je, protože se mnou cvičí. Hehe, je v tom něco jiného. To zase ta moje próza, ale je to pravda - a en s Péťou mi to nejspíš potvrdí, protože jak Pauli tak Klárka se třeba zrovna na MK těší neméně - Klárča ji objala po cvičení, a Paulínka, která při cvičení pláče, se na ni vždycky moc těší ( a já taky!!!!).

Na Žlababu jsme kdysi psaly, já a Ivi (www.oliverek.cz ), o psychice někoho, kdo cvičí Vojtovku - jestli se nebojí rovnou terapeuta. No, tahle koncepce příčiny ucpání slzných důlků se mi moc nezamlouvá, protože si dost dobře nedovedu představit, že se někdo bojí třeba paní Čermákové. Já se jí třeba nebojím, ani Klemové se nebojím - to ona se bojí mě, jachachá ( viz Stezka odvahy 09, kdy jsem na ni řvala a bafla a ona se lekla!)

Ani Quido se určitě nebojí.

Quido je krásný chlapeček, který se na všechny culí, s kým se mazlí, toho miluje. I když ho nezná, jakmile někdo zacukruje "ahoj, Quido", kluk ce rozzáří a tulí. Ale přijde paní Čermáková, andělsky se usměje ( vždycky roztaju), chce si Quida pochovat, načež tento sešklebí pusu do pekáčku a nabírá moldánky: Jeeeeeeee, beeeeeeeeee, Čermáková .... (myslí si to).

Mám dojem, že slzičky neznamenají "jééééé,béééé,pomooooc, Čermáková", ale "jééééé, béééé, cvičení????!".

Je to asociace, chápejme. Vidím rehabku a představím si cvičebnu, představím si cvičebnu a cítím zóny znovu. Jenomže na to ve chvíli, kdy si rehabka vezme Tomíka a jde si s ním zatancovat a dělat vláček, všichni úplně zapomenou. A potom si to spojí, děti jsou strašně často v tomhle instinktivnější a chytřejší než ti starší. Já jsem to tak měla a chlumští turnusáčci :o) taky.

Obraz obávané Jarmily mi prostě do hlavy nejde, stejně jako si neumím vykreslit blonďatou Hanku. Dělali jsme si sice legraci, že těm, kteří při cvičení pláčou a při paní Klemové ztichnou, dáme nad hlavu její obraz jako to má prezident, ale to netřeba.

Proč Klárka objímá paní Klemovou?

Proč se na ni s Pauli strašně těšíme :o)?

To je jednoduchý. Klárča se mazlí, protože po cvičení cítí, podvědomě, že jí pomáhá. Když si to podvědomí spojí s tím, co všechno krásný jsme s rehabkama zažili, aniž by to věděla - vyloží si cvičení jako další nějaký projev toho vašeho "mít rád" :o). Ani to netuší, ale cítí se u Marcely dobře, protože ona jí tím, co dělá, lásku dává taky. To není teorie ani mystifikace, to je pravda, nad kterou se vůbec nemusíme zamýšlet.

Tyhle děti mají zvýšenou potřebu pozornosti. Tancování k tomu patří taky. Nedí potom divu, že je jim tam v Chlumu dobře. Rehabky jsou (neberte jako kompliment, ale konstatování) jedněmi z těch, kteří v sobě mají dar od Boha  ( lékaři podobně) - lásku ke všem apriori. Ke všem těm dětem, a když paní Čermáková o jedné své kolegyni :o) prohlásila, že nikdo ty děti nebude milovat jako ona, měla pravdu.

Nevím už, kdy to bylo, minulý turnus ne, snad předminulý, když jsme složili s Marťou, Markétkou a pomocnou Liss básničku pro rehabky, jejíž jedna část zněla:

Každý den tu cvičíme,

trochu při tom brečíme.

/Trochu...? :o)/

Ale nám to nevadí, je to přece pro zdraví.

/Jak trefné :o)/

Rehabky jsou prostě skvělý,

to ví každý dítě malý.

 Jo, to ví opravdu všechno nejlíp, protože nad tím nepřemýšlí, protože se to nemusí!

Ä tak se, s ladností sobě vlastní :o), těším, až budu zase s Czermak tancovat šlapáka :o). 


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85412-s-ladnosti-sobe-vlastni.html


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85412-s-ladnosti-sobe-vlastni.html


Zdroj: http://peti95.nepise.cz/85412-s-ladnosti-sobe-vlastni.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře