O panu učiteli, který nikdy neviděl svoje žáky

15. duben 2014 | 19.20 |

... a má přitom neskutečné slunce v duši .

Jirka Červený

Měla jsem tu čest být pět let jeho žákyní. Roky to byly mnohdy dost těžké, protože zhoršená motorika tvoří spolu s neochotou hrát docela silnou kombinaci.

Ó Bože, jak jsem si oddechla, když jsem na klavír s přestupem na gympl nemusela ... nepomohlo přemlouvání, odešla jsem. Po dalších pěti letech mě to začalo hrozně mrzet - možná už ze začátku mě píchlo u srdce, že příště už do ZUŠky nepůjdu - ale nakonec, po všech těch letech trápení, mi v rukou spousta zůstala. Zůstal mi ale hlavně sluch a i když nejsem s klaviaturou srostlá, pokaždé bezpečně najdu a zahraju, co právě chci ... a prý se to i dá, někdy i dost dobře, poslouchat :)

Před pár týdny jsem Pana Učitele po těch letech náhodou potkala. Poprvé za tu dobu. A tenkrát jsem to jako malá holka nedocenila, nevnímala ..., ale ten pán ŽIJE. Nežije se slepotou, žije s lidmi. Jsem hypersenzitivní tvor a je - li někdo třeba jen podvědomě nešťastný a s disabilitou žít neumí, nechce ... poznám to. Proto tak čerpám z těch chvil, kdy se na ni dá zcela zapomenout.

Jsem víc než vděčná, že mě mohl učit právě takový zářící pan učitel na klavír (ale je to navíc i skvělý violoncellista)

Článek o panu učiteli Červeném TADY www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/176801/adoptovany-syn-pomaha-svemu-nevidomemu-otci-jirka-11-je-tatovyma-ocima.html

Jiří Červený je možná nevidomý, jeho svět má však spoustu barev.

Někdy se mi zdá, že je cítí dřív, než k nám proniknou ....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře