Zastávka na znamení

18. leden 2016 | 11.46 | rubrika: blog

Milí moji,

děkuji Vám.

| hodnocení 0.00 (0x) | přečteno: 106x

Do čtrnáctého tisíce :)

27. prosinec 2015 | 09.48 | rubrika: blog

.... Vám posílám jeden z vánočních iDNESových blogů a věřím, že Vás potěší stejně jako tamější čtenáře. Není nad práci, která dává radost druhým
petrashottova.blog.idnes.cz/c/489015/joga-zlata-horecka.html

| hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 5 (1x)

Vánoční

13. prosinec 2015 | 00.00 | rubrika: blog

Pořád si lámu hlavu, co Vám napsat na Vánoce.

A tak Vám asi ze všeho nejdřív a nejvíc popřeju dost radosti a lásky, abyste mohli žít tak lidsky a přirozeně jako Sonia ...

petrashottova.blog.idnes.cz/c/487555/zjistili-jsme-necekane-diagnozou-vaseho-ditete-jste-vy.html

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Záplavy a zumba

2. srpen 2015 | 09.33 | rubrika: blog

V posledních několika dnech se na mě (hlavně díky práci) sesypala spousta tipů na terapie, o kterých jsem do té doby neměla ani tušení. Možná bych na ně přišla, ale protože nejsem člověk, který by zadal do vyhledávače "rehabilitace DMO" v několika různých slovních variacích, zjistím něco nového vždycky jen proto, že mi to někdo poradí nebo ukáže

V souvislosti s tou spoustou mě ale napadá jedna věc ... jak může někdo říct, že už vyzkoušel všechno? Že mu už nic nepomůže? Z vlastní zkušenosti vím, že efektivní terapií je nejednou i taková, která původně někomu s DMO vůbec sloužit neměla. Stačí jen najít ty správné lidi, kteří to umí a chtějí to s vámi zkusit. A ono to půjde. A ještě navíc je těch terapií a možností opravdu taková spousta, že i kdyby člověk měl každý rok držet kombinaci tří a další ji zase změnit, v životě se mu nestane, že by už neměl, co zkoušet.

V podstatě by tak ani neměl stihnout oddat se depresivním stavům, ale i já vím, jak to někdy bylo těžké. Nakonec jsem přišla na to, že je potřeba se novým možnostem otevřít. Zvyknout si na to, že se staráme o své tělo (tak jako to několikrát zmiňuje profesor Kolář), ale nejen o svaly. Kdybych všechno to, co dělám, vnímala jako pomoc svalům a dělala i to, co mi neprospívá psychicky, kde bych byla?

Prostě ... na smutky a dumy, že to nejde, není čas. Proč, to zjistíte spolu se mnou v dalším školním roce, kdy se tu můžete těšit na spoustu věcí, dvou nových terapií včetně Sama hořím zvědavostí, tak šťastně plápolejte stejně jako já!

Posílám jeden odkaz - terapií nutně nemusí být zrovna rehabilitace ... 

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Paprsky letošního léta

2. červenec 2015 | 00.37 | rubrika: blog

Vím, vím, že to tu tak trošku zanedbávám, ale kdyby se měl z blogu stát poctivý denní pravidelný deník, hodně byste se nudili :))). Spoustu času trávím prací (psaním, psaním, učením a zase psaním), nebo taky psaním trošku odlišného rázu - doháněním restů na iDNES, ke kterému jsem se nijak nemusela přemlouvat a rozběhlo se po odmlce spontánně - zvu Vás k nakouknutí a někdy zase, třeba prostřednictvím jiných příběhů ... ahoooj :)))

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Nejen psychosociální ekonomika prvního semestru :)

21. únor 2015 | 23.02 | rubrika: blog

Přesněji řečeno prvních šesti měsíců, po něž se mé bydliště nachází po většinu času více než 200 kilometrů od domova, pod jehož střechou jsem strávila devatenáct a půl roku.
Vlastně "se" nějak předpokládalo, že těch let bude mnohem víc. Nebo spíš - ne tak málo.
Když mi byly čtyři roky, sundali mi po šesti týdnech sádry od špiček až po třísla a učila jsem se znovu chodit, přistavěl mi táta po naší terasovité zahradě plné schodů všude zábradlí. Dlužno poznamenat, že podle vzoru toho interiérového, které bylo na pravé, nikoli levé straně, jak bych to při těžší chůzi dolů potřebovala, takže to spíš než pomoc byl všeříkající němý signál "Ano, zábradlí existuje. Ale ty ho mít nebudeš. Fajn, chceš na něj aspoň koukat, přidělám ho na stranu, kde ti bude na houby. Jen trénuj."
Ve třinácti jsem se teprve učila chodit delší vzdálenosti. Po kilometru jsem měla pocit, že se mi snad roztrhnou plíce. Ten pocit byl značně okmínován skutečností, že nebýt duchapřítomnosti lékařů, kteří mi do nich při mém dobývání se na svět stačili vrazit injekci podporující jejich zrání a ještě mě 24 hodin zbrzdit, byl by ten tržný dojem buď mnohem silnější, nebo by se dostavoval už po deseti krocích.

Trvalo mi od léčby, která mě začala fyzicky dávat dohromady, dlouhé tři roky, než jsem si byla natolik fyzicky jistá, abych sama chtěla odejít z domu a být samostatná. Tam jsem si sice všechno musela dělat sama a neexistovala v domácích pracích ani nikde jinde věc, které bych byla kdy  zproštěná, přece jen mě ale nikdo z domu vykopnout nechtěl a spíš "se" předpokládalo, že logicky zvolím tu cestu, která pro mě bude obecně nejjednodušší, a co nejdéle zůstanu doma, kde se mnou sem tam bude mít kdo cvičit, budu mít vysokou skoro za rohem a prostředí, na které si i můj mozek zvykl už natolik, že mě ani můj spazmus nevrhá pod auto, nenatahuje přes prahy.

Ale já jsem chtěla pryč.

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení 1 (1x) | přečteno: 58x

Ledňáček

11. leden 2015 | 15.48 | rubrika: blog

cerebral_palsy_stoppin_me_neckNemáme tušení, kdo má prsty v pozoruhodně vysoké návštěvnosti našeho koutku.Jsme tomu ale velmi rády a zdravíme Vás, P. i M., ze studijního kolotoče - posíláme lednové motto a věříme, že jak nám, tak Vám přinese nejen tento měsíc, ale celý rok to, na čem společně pracujeme.

Včera večer jsem nemohla usnout, v ruce diář a převalovala jsem se nerozhodností, jak naplánuju další týdny. Nakonec se dlouhodobými plány terapie nestresuju, zjistila jsem, že to prostě nejde. A TO!!! by nebyl život, kdyby osnovou dohledných i nedohledných měsíců byla vždycky terapie. Neustále se přesouvám z místa na místo a cvičení tak není programem dne, ale součástí mého fungování. Už si nijak neškrábu a nešílím z toho, že se mi jednou, dvakrát nepodaří na rehabku přijít - ono víkendové zadělávání kynutého těsta je takovou ergoterapií a posilovnou, že jsem i já jako poměrně "odfláklá obrna" :-D měla co dělat!

Tož - nehroťte všecko tak moc, mějte čas relaxovat, čas od času provětrejte duchnu prioritám a na zdraví - ať slouží ;-)

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 1 (1x)

Tečka

30. prosinec 2014 | 21.08 | rubrika: blog

Moji milí, honí se mi toho hlavou hodně a dost ... ale poslední článek tohoto roku jsem mazala už třikrát, a tak napíšu prostě jen

- děkuju, VÁŽÍM SI VÁS. Vážím si vztahů, které jsem nejen v uplynulých dvanácti měsících díky blogu navázala, vážím si toho, že se mnou tady, po e-mailu, osobně sdílíte nejen to, co Vás bolí, ale i to, z čeho máte radost - dojímá mě P. fotkou nebo zprávou o tom, jak se její neskutečná dcerka posunula o další mílový krůček dopředu, a kolikrát mě rozčiluje, že v tuto chvíli nemám, jak jinak pomoci, než slovy. Snad se to příští rok začne pomalu sunout ke změně ... :-)

Díky, že mi dáváte možnost radovat se s Vámi. A těm z Vás, kteří včera, dnes nebo zítra setřou slzu, posílám energii za podanou ruku tam, kam právě ta nedosáhne.

V dalším roce vše dobré,
kroky jen dopředu

- a snad Vás ani v následujících měsících blog nezklame
( s podivem a úctou k Vám sleduju ty desítky návštěv denně, třebaže se tu často nic pořádného neobjeví :-))

Tak příští rok!

komentáře (8) | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)

Do roku 2015

21. prosinec 2014 | 20.50 | rubrika: blog

... do roku 2015 vkročte, naši vážení čtenáři, s úsměvem na rtech,
dostatkem síly vidět to dobré, odvahy se rozhodnout v pravou chvíli...

... ať Vám následující měsíce přinesou jen to nejlepší a ze svého
dobrého stanoviska nikdy neslevíte.

Co se týče tělesného handicapu, vzkazujeme své diagnóze toto:
2015

S přáním všeho dobrého

P + M

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x) | přečteno: 17x

Pozvánka do čtvrtého tisíce

17. listopad 2014 | 11.11 | rubrika: blog

www.facebook.com/groups/311780085672556/

Moc rádi všechny přivítáme

žádné komentáře | přidat komentář | hodnocení: 1 · 2 · 3 · 4 · 5 | 0.00 (0x)